Zatracená police

Tak si představte. Jak jsem shodil tu kytku na počítač, tak se samozřejmě doma všechno uklidnilo. Trucoval jsem já, protože jsem se v noci opravdu polekal a nikdo mě neutěšoval. Dokonce když si maminka (kámoška) ke mně sedla na křeslo, tak jsem odešel. Pak mě to ale přestalo bavit a začal jsem si zase hrát a bylo nám dobře. Ale včera večer! Maminka seděla a hladila mě na bříšku a najednou rána! Představte si, ta police spadla. Spadla úplně sama. Maminka tam dala knížky, jen jednu kytku. Asi to bylo těžké. Všechno se to sesypalo na počítačový stolek, jen ta kytka spadla mezi dveře. Tentokrát jsme se polekali oba. Já měl alibi. No to tedy byla spoušť. Ale počítač to přežil Tak tu je teď nad stolkem prázdná zeď s ohromnýma dírama po vypadlých hmoždinkách. Police leží na zemi a já mohu prozkoumávat knížky. Bráška napsal, že až přijede, tak to spraví. Jsem zvědav, co na tu polici dají. Měli by jí nechat pro mne. Už tolikrát jsem si tam chtěl poležet a místo pro mne nebylo. Myslím, že bych se tam dobře vyjímal. Nejspíš to dvounožcům navrhnu.
Dnes už to venku vonělo jarem, ale stále je hodně sněhu. Ten nemám rád. Probudilo to ale jednu mouchu, tak jsem jí ulovil. Musím o náš domov pečovat.