Hubne(me) pro zdraví
Těžkotonážní Želvinka se nám po koťátkovských granulích, kradených Vanilce, jejím potomkům a Montikovi, přespříliš zakulatila. Proto jí byla – s hesly: “cukvovka je náš co... nepfíteu” a “tučná játra uznáváme jen ta husí” - nasazena přísná dieta. Zakoupena Hill´s r/d dieta pro nejhorší obézy a tablety Alavis Weight Loss a Želvina za naší nepřítomnosti a v noci internována do ložnice.
Celé naše snažení už nese ovoce. Ani jeden se nevyspíme. Na kruzích pod očima by se dala cvičit gymnastická sestava. Přítel se po pár nocích odstěhoval na dobu synovy nepřítomnosti do dětského pokoje.
Želvinka se totiž touží v průběhu noci několikrát pomazlit. Buď suverénně napochoduje a zalehne nohy (což až tak nevadí), nebo přijde po špičičkách a dotekem vlhkého studeného čumísku na tvář si ověří, jestli nejsem náhodou vzhůru. To celé podpořeno šimráním vousky a něžným funěním. No, jaká náhoda, že jsem. Vzhůru. Kdo mě zná, ví, že jsem neskutečně lechtivá. Námitky, že je hluboká noc jsou zamítnuty. Jsem vzhůru, můžu hladit.
Pokud vytrvale předstírám spánek, usoudí Želvinka, že je čas na velkou potřebu – intenzita hluku dřevitých peletek odrážených vysokou rychlostí od stěn krytého záchodku o půl páté ráno se nešťastníkovi pokoušejícímu o spánek jeví na stupnici hlučnosti na úrovni tryskového letadla v ověřovacím běhu a zjevně jde nový, dosud nepublikovaný druh mučení – trvá cca 5 minut, ale nám (teda nyní už jen mě) to připadá jako věčnost.
Kolem šesté dojde mučitelka k závěru, že je nutno přepočítat ostatní kočičouny a vytrvale mňouká u dveří směr obývák. Mňoukačka se dá na chvíli vypnout nalákáním k pomazlení, ale v okamžiku, kdy zadřímu a ruka volně klesne na chlupatý hřbet, začíná koncert nanovo. Nevím, proč trpí nutkavou obavou, že nám někdo v noci jednu či více koček odcizil. Tím spíš, že ve dne jí můžou být úplně ukradené.
Dej bůh, ať celou odtučňovací kúru přežije(me).
Foto: Pusa na rozloučenou s kámošem.
| O sdílení
janina.z 29. srpna 2009 20:17
To je hrůza!! :-)) Týna je kastrovaná britka, má 4,8kg a ani o g víc. Kapsičku má na 4x, a to ji akorát olíže. Želvi, oni tě určitě pomlouvají !! Ale "to pod očima", to se mi moc líbilo:-)))))
zumička 28. srpna 2009 22:36
a co s těma kilama? Myslíš, že ty granule nezaberou? Mám v plánu je nasadit Uhlíčkovi. Po kastraci dobrý, ale co jsme pořídili druhou kočičku, začal se vyloženě cpát a teď má přes Hills light má 6,5kg. A Růženka mi zase nepapá, jak psala Minda. Dva extrémy... Ale jako ranní cvičební komando jsou sehraní. Sestavu začínají ňufáním, tlapkáním po obličeji, hlasitý vrněním a pomňukováním, pak následuje chvat krtek alias "chci k tobě pod peřinu", vyšší kalibr je hopsání Uhlíka po břiše a hrudním koši spících osob, dále následuje zběsilé lovení nohou s ostrými (myšleno drápy i zuby) a naprosto jistě nás zvedne onen tryskáč, který je již výše dokonole popsaný :o)
LA 28. srpna 2009 10:06
Paničce vyjadřuji upřímnou soustrast. Být to pes, může se vzít běhat ven. S kočičkou je to horší. Můžu jen utěšit, že někteří to mají těžší. Doslova! Mě v noci budí 40 kg živé váhy, ale už jsme se naučily se nějak srovnat do postele a mazlit umím ze spaní. Doporučuji naučit.
Raika 28. srpna 2009 9:57
Moc pěkně vykresleno, nasmála jsem se nejen vtipnému příběhu, ale i trefným komentářům. A konečně vím, co jsem měla pod očima, když jsem si na týden "integrovala" na noc do ložnice nový přírustek a sloužila coby trampolína, kladina a měkké doskočiště.
Anetka 28. srpna 2009 7:46
Želvičko, nenech se znervóznit. Mně taky občas říkají Droběno. A na narážky o liposukci vůbec nereaguji. Já mám prostě krásně sošnou postavu ;-).
tasma 27. srpna 2009 6:53
Mindo, bohužel u nás máme stejný problém jak Želvička. Do kastrace byl Tasman skoro anorektik a poté by mohl na zápasy kočičího suma =o(. A nejen nadváhou jsou si s Želvičkou podobní! Jako bych četla o nočním buzení u nás ! =o)) Jen když nestačí lechtání fousky, tak přidává poklepání tlapkou s drápky na obličej. To zabere vždycky! =o)) Jo a Macin rodičů je schopen v noci tak mlátit do záchůdku, ža už několikrát vzbudil i o patro výš spícího, mírně nahluchlého tátu. =o))))))
Silvie OK 26. srpna 2009 11:27
:-))))) naši takhle hubli psa, jezdili s ním na kole, běhali, chodili na dlouhé procházky... po týdnu oba rodiče zhubli po dvou kilech, pesan se s váhou ani nehnul :-))))) mimochodem, oslovení "špekulína" je super!!! :-))))))
Minda 26. srpna 2009 11:00
Tak tento zápisek jsem si musela přečíst několikrát za sebou, abych vůbec
uvěřila,že je nutné, aby nějaká kočička musela hubnout. U nás je problém
opačný, Minda váží necelá 3 kila a to je kastrovaná a má 3 roky. Ona nejí, spíš občas něco uďobne, protože vůbec nemá čas :-)). Když chci, aby trošku víc jedla, tak si k ní musím dřepnout, hladit ji a říkat, jak hezky papá :-)). Pak je ochotná sníst i polovinu kapsičky :-))
vetka.M 26. srpna 2009 10:44
Obávám se, že Silvie (slovy Šimka a Grosmanna) "uhodila hlavičkou o hřebíček"...po třech týdnech (jen? tipovala bych tak tři roky) váží Želvinka jen o 100g méně, tj. 6,4 kg, já nedokážu usnout bez kočky v náručí (jediné pozitivum) a všem zúčastněným dvounožcům stoupla spotřeba kofeinu během dne na dvojnásobek...ona snad tráví i ze vzduchu :´o( Moje odhodlání mírně slábne, ale co bychom pro tu naši špekulínu neobětovali, že jo, ještě vydržíme.
EvaNo 26. srpna 2009 9:00
Tak nevím, nevím, co mi to pořád připomíná... Jo aha! Ráno v mojí posteli. Tam se akorát střídají tři kusy a začínají o něco později, asi tak v 7 hodin, za což jsem jim neskonale vděčná :-)))))))
Silvie OK 26. srpna 2009 8:58
:-)))))) no jen aby výsledek nebyl nevyspalí zhubnutí dvounožci a veselá odpočatá a vymazlená (a nezhubnutá) Želvička :-))))) Teda Želvi, samozřejmě ti to přejeme, ale dvounožců je nám líto, jelikož něco podobného známe... :-)))))
Maxík 26. srpna 2009 8:14
Želvo Violo, já teď provádím podobné kousky. Ale tys to napsala skvěle. Na kruzích pod očima......
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.