Já jsem Mikeš a konečně také mám čas vám o sobě něco napsat. Hned v úvodu bych chtěl říct, že se mnou nejsou žerty, že když se mi něco nelíbí, umím pěkně mrsknout packou, vytáhnout drápky a hooooodně otevřít tlamičku. Každý vetřelec v mém teritoriu si musí uvědomit, že já jsem tady pánem!
Mám bráchu Mourka a mamku Mydlinu. S bráchou si rozumíme, ale někdy se také „kočkujeme“ dost vážně! Když nás to popadne, hrajeme si na schovku nebo se honíme po zahradě. No, a mamka Mydlinka, ta je teda přísná, často nechce být rušená a chce v klídku odpočívat. To se ale nelíbí mně, hrozně rád jí zlobím, sice dostanu pořádně přes čumáček, ale i tak je to zábava. No, nechápe nás, hravé děti, a často na nás syčí.
Paničce se to také moc nelíbí, nevím proč, někdy mě chytí a říká mi: „Na Mourečka musíš být hodný,“ ale já si myslím, že mu nic moc nedělám. Sice někdy brečí, to panička hned přiběhne a začne na mě křičet „pusť ho“ nebo „nech ho být,“ tak ho tedy pustím, aby neřekla...
Jednou na nás panička byla pěkně naštvaná, dávala nám masíčko, tak jsme se tam přihnali oba dva. Mourek si sedl k mé mističce. No uznejte sami, přece jsem ho tam nemohl nechat! Tak jsem na něj zasyčel, ale to jsem nepočítal s tím, že on na mě zasyčí také, tak jsem mu dal packou přes čumáček a začala pořádná mela.
Masíčko lítalo všude, panička křičela, ať se pustíme, ale my byli tak naštvaní, že jsme jí neposlechli. Brzy nás to ale přešlo a jsme opět dobří kamarádi a máme se rádi.
Tak ahoj, všichni kočičáci!!!
Sdílejte! | O sdílení
Nejčtenější
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?