Už jsem asi vyprávěl o Moonym, a říkal jsem vám, že co nevidět se dovíme více. A slib jsem dodržel. Tákže.
Ještě v létě panička přišla na prázdniny k nějaké jiné, a tam našla kotě. Pojmenovala ho Nala, a říkala mu i Nela, Nell. Byla to kočička, už bohužel jenom byla. Prej mněla dva sourozence, černé, a černobíle kotě. Nell byla tippingová venkovská kočka. Asi o dva týdny byla moje panička venku a četla si knížku. Pak uslechla podivné mňoukání, ale nic neviděla, tak si četla dále. Pak znovu to podivné mňoukání, tak jela za zvukem, a uviděla černobílé koťátko, popis seděl na Nellina sourozence. Vešla do domu a vzala si esenci ze šanty, neboli to, co zbylo, postříkala si ruce a pokousila se koťě chytnout, což se jí povedlo (jak jinak, vždyť i na mě se jí to povedlo). Pak si kotě krátce prohlédla a usoudila, že je to kocourek, co za chvíli také potvrdila v knize Moje kočka od Caroline Davis. Pak ho pojmenovala Moony, po kočce, o které byla v jednom kočičím časáku před časem reportáž, a mojí paničce se zdála dost hezká (už se jí jako nelíbím?). Pak té jiné paničce ukázala Moonyho, a oni ho už spolu nakrmili, to bylo první, co udělali, když zjistili, kolik váží, a u té jiné paničky má teď "trvalý domov", protože tam bydlí. Je z něj hezu kocour, anebo ještě kotě? To ani panička neví, protože Moonyho naposled viděla 8. listopadu tohoto roku. A pokud jde o to černé koťě, to panička nikdy nenašla ani neviděla, kdo ví, co s ním je. Až budou i jiné info o Moonym, sám já vám garantuju, že MK se je doví mezi prvními. Pac a pusu Bašínek
Sdílejte! | O sdílení
Nejčtenější
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?