Co se Agátka naučila od svojí mámy

Moni

12. ledna 2010 18:45

Opravdu trefné srovnání, pravdivé ve všech směrech. Agátka je šťastná kočička, že našla tak chápající oběti, které dokonale chápou její potřeby žít a užívat si života tak, jak to umí jen ty naše milované čičinky.

Frantiska

11. ledna 2010 21:48

Nadhera :) dekuji za krasny zapisek

dadinka

11. ledna 2010 12:53

tak Agátko, musím říct,že moje soužití s čtyřnohejma chlupáčema na mě nechalo dost velké násleky ve formě velké přizpůsobivosti jim-no 13 let je 13 let:-)))hodně jsem se z kočičí povahy naučila a není to marné!

tasma

8. ledna 2010 14:03

Moc hezké zamyšlení.

Minda

8. ledna 2010 11:09

Zrovna nedávno jsem přemýšlela, kým bych chtěla být, pokud bych se mohla
v příštím životě převtělit. Jednoznačně kočka, už proto, co jste tak hezky
popsala v deníčku. Kočky jsou opravdu bezvadná stvoření a nechápe to jen
ten, co kočku nikdy neměl. Jsou to osobnosti, sice každá jiným způsobem, ale
my lidé jim někdy nesaháme ani po kotníky. Přeji Vám hodně štěstí a radosti
s Agátkou

LA

8. ledna 2010 6:42

Kočičky mají opravdu mnohem lepší přístup k životu a šťastný je ten, kdo od nich dokáže něco pochytit. Hezký rok všem.

Silvie OK

6. ledna 2010 17:14

Moc hezké... o vánocích jsem si početla všechny zápisky a jsou opravdu úžasné... Agátka je šťastná kočička a vy moc hodní dvounožci... Přeji zdraví a štěstí celé vaší smečce!

Sylvie

4. ledna 2010 0:26

Hm, tohle opravdu vede k zamysleni. Moc dobre napsano. Pravdiva uvaha. Uprimny styl psani, moc pekne :-) Stastny cely novy rok i vam. :-)

Milena

3. ledna 2010 23:15

To je spíš novoroční povzdechnutí, než veselý zápisek jako jindy, ale o to víc vede k zamyšlení..... Kéž bychom to dokázaly, převzít něco od koček... No aspoň že s nimi smíme žít :-)

adelnik

3. ledna 2010 23:00

Agátka nám krásně roste.... a zamáčkla jsem slzu dojetí nad pravdivostí zápisku. Děkuju.

Betty

2. ledna 2010 15:51

Krásný deníček jako vždy. Tentokrát mě ovšem přinutil se zamyslet. Nad sebou, nad svým životem. Má ten náš život vůbec smysl? Proč všechno děláme tak jak to děláme? Nebylo by lepší dělat to jinak? Kočky dělají všechno jasně. Všechno má svůj důvod a smysl. Už mnohokrát jsem chtěla být kočkou. Nevím, jestli můj život má smysl, jestli jsem někomu něco platná nebo prospěšná. Ale aspoň kvůli těm mým chlupatým zlatíčkům jsem tady k něčemu a je mi ctí se o ně starat. A ony mi za to dovolí je milovat.

beta.1

2. ledna 2010 1:18

Hm, co dodat?Lucka to napsala za nás:-)Děkuji autorce, snad nás její zápisek přinutí přemýšlet o tom,že se od těch našich miláčků máme hodně co učit!:-). Také přejeme v novém roce všechno nej....

Luci + 4

2. ledna 2010 0:18

Skvělej zápisek! Pravdivej! Kočičí přístup k životu je nádhernej svou přímočarou srozumitelností. Ony si za sebou nevláčí bariéry, dané výchovou ( tohle se musí!Tohle se nesmí! tohle se nehodí.). Žijí...žijí přítomností a tím, co jim vyhovuje. A to je to nádherný. A hodně výrazné to je u koček - mamin. Naše Lassy si užívala mateřství nádherně naplno a nekomplikovaně. Neřešila, jestli jí kojení zkazí postavu, neřešila, jaká je nejlepší značka postýlky...é..., košíku, nevyšilovala, že podle příruček ty děti ještě nedělají, co by měly ( no nemusela ani, byly, dětičky, náramně čiperné). Neřešila psychologické složitosti výchovy, když děti zlobily, hezky je srovnala a nefilozofovala nad tím, jestli jim nenaruší vývoj osobnosti....čímž z nich vychovala osobnosti, které své oběti zvládly levou zadní. Prostě byla mámou na 100%..a já jen tiše děkovala, že tenhle malej zázrak můžu sledovat.
No, to jsem se nechala unést, omlouvám se. Každopádně, milá dvounožkyně úžasné Agátky, díky za super zápisek a Vám a Agátce hodně společné radosti v novém roce.