Mňautobiografie pana Doc... Profesora - Docentura

Jsem skromnej kocour. Věda, výzkum a spisy jsou mi nadevše. Nelpím na titulech. Neusiluji o ně. Vůbec by mne nenapadlo usilovat o docenturu. O experturu už vůbec ne! Napadlo to holku. Velkou. Řekla, že nejsem profesor. Řekla, že jsem docent. Řekla, že na zlobení nejsem jen profesor, ale přímo docent, expert a vynálezce. Zkázy. Pche! Řekla to, když viděla výsledky výzkumu. Mého. Výzkum jsem nazval Jak velké množství čehokoliv lze pocintat malým obsahem drobného předmětu. Drobný předmět dostala velká holka jako dárek. Dostala předmět od oběti mé bývalé studentky Bellatrix. Dostala ho k vánocům. Předmět vypadal jako úplně malá kočka. Holka řekla, že uvnitř kočky je pěna do vany. Taky řekla, že má z kočky radost. A že si ji schová na nějaký zvláště hezký den. No. A že si ji zatím dá na poličku k ostatním kočkodárkům. Jak řekla, tak udělala. Udělal jsem taky. Pohyb tlapkou. Kočka letěla. Holka taky letěla. Nejdřív po kočce. Potom po nejmenovaném průzkumníkovi, který prostě nemůže nic nechat na pokoji. Kočku dala zas na své místo. Průzkumníkovi doporučila, aby si jí už ani nevšiml. No dobře. Nejsem nemoudrej kocour. Vím, že moudřejší ustoupí. Ustoupil jsem. Moje touha po stálém bádání však neustoupila. Hlodala ve mně. Ponoukala mne. Nedopřála mým mozkovým buňkám klidu. Pořád jim našeptávala, že kočka by mohla být vhodným cílem výzkumu. Snažil jsem se odolávat. Odolával jsem dlouho. Pak jsem neodolal. Touha přestala našeptávat a přímo vykřikla: Prozkoumej ji! Jsem poslušnej kocour. Uposlechl jsem. Sluchovými čidly jsem zkoumal, jestli nejde holka. Nešla. Vytírala v předsíni a libovala si, že obývák, kuchyni a koupelnu už má, zbývá jen předsíň. Hbitě jsem přiskočil k předmětu výzkumu. Shodil jsem ho tlapkou. Dopadl mezi jakési papíry, které holka měla nasyslené na stole. Prý nějaké podklady ke grantu. Pche! Kočka do nich zapadla. Přesně cíleným pohybem jsem ji vyhrábl. Zároveň jsem drápy velmi viditelně podepsal několik z papírů. Byl jsem potěšenej kocour. Podepsal jsem lejstra za holku. Ušetřil jsem jí práci. Určitě to ocení. Holka vždycky říká, že lejstra podškrábne. Její metodu jsem zdokonalil. Lejstra jsem proškrábl. Pln nadšení z vyhlídky na budoucí odměnu jsem drapnul předmět výzkumu. Do zubů. Důvodem byla nutnost poodnést předmět na jinou výzkumnou plochu. A kruci! Kruci! Zrada!! Mé zuby se zabořily do kočky. Prokously ji! Z dírek kolem mých zubů začla vytékat tekutina. Nebyla to krev. Byla to hnusná tekutina. Chutnala odporně. Tekla mi do tlamky. Tekla taky na papíry. Na papíry tekla víc. Chtěl jsem se předmětu zbavit. ZRADA!!! Nešlo to! Předmět držel na mých zubech. Ve snaze zbavit se nechutného vetřelce, seskočil jsem ze stolu. Z předmětu stále vytékala tekutina. V kritickém momentu jsem přeskočil sedačku, vzal to přes stůl a křeslo, na kterém zrovna odpočívala holky béžová bunda. S předmětem v tlamce a odpornou chutí tamtéž, zanechávaje za sebou lepkavou barevnou cestičku, prchal jsem přes kuchyni. Letěl jsem přímo k holce. Nutně jsem potřeboval odstranit nechutný předmět, nabodnutý na zubech tak, že ani packou v mezipauze mezi úprkem jsem ho nemohl sundat. Z tlamky mi začala vybublávat pěnivá nechutnost. Přilétl jsem k holce. Holka zavřeštěla. Právě ždímaný hadr z výšky upustila do kbelíku. Z kbelíku vylétl gejzír vody s pěnou a štědře zavodnil část předsíně. Vřeštící holka se vrhla na vědce v nouzi a bystrým hmatem odstranila z tlamky předmět výzkumu. Osvobozeně a úlevně jsem pliváním a prskáním začal odstraňovat nechutnou tekutinu a pěnu. Moje pěna obohatila pěnu na podlaze. Zaujalo mne, že nejvíc ale pění holka. Pěnila a prskala, když se vydala po stopě mé samospásné cesty. Nemohla zabloudit. Barevná lepivá stopa obsahu předmětu se táhla skoro celým bytem. Neomylně holku dovedla až k místu, kde jsem výzkum původně zahájil. Po spatření dokonale oblemcaných a hlavně mnou podepsaných lejster zoufalým hlasem zavyla svůj návrh na mou docenturu. Vzápětí dodala, že se jí zdá, že nastal čas na důkladný úklid. Řekla, že až zlikviduje skvrny na gauči a stolku a znovu všechno vytře, bude muset konečně vyprášit nějakej mourovatej kožich.

19. 3. 2010 15.20
Jsem zodpovědný kocour. Vím, že nad konáním všech tří holek je třeba mít stálý dohled. Dohlížím stále. Nic mi neunikne. Dohlížím na to, aby nebyly dlouho v koupelně. Buď provádím dohled přímo v koupelně a pečlivým průzkumem tamních předmětů popoháním holky k tomu, aby tam nebyly déle než po dobu nezbytně nutnou, protože prý je nebaví česat se a zároveň druhou rukou zachytávat předměty, které se po setkání s mourovanou tlapkou rozhodly opustit své místo volným pádem. Asi padají obdivem nebo co. Taky holky nebaví si čistit zuby a mít na zádech přešlapující mourované závaží. Nebo provádím dohled z druhé strany dveří a tlapkami bubnuji výzvu k opuštění prostoru. Doplním to vždy teskně ječivými poznatky o škodlivosti dlouhodobého pobytu v malém prostoru. Dohlížím i na mnoho jiných činností holek. Dnes jsem se rozhodl, že dohlédnu na kvalitu jejich stravy. Na lince jsem čichovým čidlem neomylně zaregistroval přítomnost budoucí večeře. Rozhodl jsem se, že provedu test kvality. K odebrání vzorku a  provedení testu bylo nutno přesunout výzkum z dohledu a dosahu velké holky. Nelenil jse, Přesunul jsem se, zasunul jsem se i testovaným objektem do výzkumné spisovny.

Hbitě jsem sunul testovanou látku pod kontrolní chuťové buňky. Byl jsem uspokojenej kocour. Výsledek jsem shledal zcela nezávadným a poživatelným. K dosažení tohoto konstatování bylo ovšem nutno zpracovat a zkontrolovat více vzorků. Chtěl jsem mít jistotu, že strava je opravdu nezávadná. Byla. Byla i velmi chutná. Tuto hypotézu mi potvrdili i  ostatní výzkumníci, kteří se k testování okamžitě přidali. Zejména výzkumník Hroch testoval tak nadšeně, až jsem se obával, že jeho mlaskání přiláká pozornost holky. Nepřilákalo. Měli jsme možnost dokončit test až do konce. Jednomyslně jsme se usnesli, že strava je opravdu nezávadná a velmi lahodná. Škoda, že díky nutnosti použít ke kontrole více vzorků už holky stravu nebudou moci ochutnat.

16.05
A kruci! Slyším holku! Velkou. Ptá se mladší a prostřední holky, jestli neví, kde je to, co leželo na lince. Mladší a prostřední holka svorně hlásí, že neviděly. Velká holka říká, že je to teda jasné a až toho zlodějského lumpa najde, tak uvidí.

16.10
A kruci! Kruci! Našla mne. Našla i pozůstatky testovací činnosti. Sebrala oblízaný tácek a ožižlaný igelit a řekla, že to maso stejně bylo pro chlupaté mlsouny, ale měli jsme ho ale mít až zítra. Jsem zklamanej kocour. Zklamalo mne, že jsem test ve snaze prověřit kvalitu kvůli holkám prováděl vlastně zbytečně. Vlastní stravu testovat nepotřebuji, kdo by se nad chutným soustem zdržoval takovými volovinami.

20. 3. 2010
Jsem občerstvení chtivej kocour. Došel jsem do kuchyně, oznámit to holce. Oznamoval jsem velmi výmluvně. Je chápavá. Holka. Pochopila, co chci. Pohlédla na mne a řekla, že určitě chci masové připlepšení. Nadšeně jsem potvrdil její domněnku. Pohlédla na mne podruhé, zatvářila se nevyzpytatelně a řekla: „JO? Tak to máš smůlu. Co jste si včera sežrali, to dneska nemáte!“

Piškot Pišutka v.t.


Foto: Jo, věda, výzkum, spisy a chutné sousto jsou mi nadevše.

Sdílejte!  |  O sdílení

19 komentářů

Reklama
Reklama