Divná věc s názvem Atinka

Mňááááu miciny, čičiny a kocouři :)
Tlapkuju vám po strašně moc dlouhé době, ale ty dvounožci mě ne a ne pustit.
Za tu strašně moc dlouhou dobu se toho událo celkem dost, ale hodně jsem toho už zase zapomněl, to víte, dělám si hlavu spíš s tím, co asi ten daný den padne ke mně do bříška.

Kromě toho, že už nechodíme na procházky, že už nás dvojnožkyně sebou nikam netahají a šetří nás zbytečného číčostresu, a nejdůležitějšího poznatku, že mě málem sežrala převelikánská obluda, která běhá na zahradě u mamky a taťky (jak jim dvojnožkyně říká), jménem Charlie.
Nevěřili byste, jak je to monstrum veliké a děs vzbuzující. Černý s bílými fleky, dlouhé chlupy, skoro až na zem (možná přeháním), hrozně velké vražedné oči a o zubech ani nemluvím.
Co je podivnější, taky to chodí po čtyřech ale nemňouká to... dělá to haf, haf, haf... Přííííšernééé, měl sem oči na vrch mé krásné hlavy... mňááu...

Aaaale, proč vám vlastně píšu, že? Uběhl už celičký rok, co se do mého teritoria vetřel Cipajz... Teď už můj super "brácha" ... Občas mi leze těžce na nervy, ale stejně ho mám rád...

No prostě, paničky chodí někam, čemu říkají práce... Práce? Vysvětlovali mi, co je práce... Ale já... Já bych to rozhodně nedělal, proč se tak dřít, že jo? Když se můžu válet v různých částech mého bejváku, to je rozhodně lepší práce, než jakákoliv jiná. Celou tu dobu, co chodí do té práce, je vše v pohodě, ale poslední měsíc čichám z paniček něco moooc podezřele divného. Když jsem to mňaukoval "bráchovi", nic si z toho nedělal... Dvounožkyně se pořád baví o něčem, co se jmenuje Atinka... Atinka? Nevíte co to je?
Jsem z toho dost ve stresu, protože mám pocit, že tenhle divný smrádeček jsem čichal přesně na zahradě u mamky a taťky mojí dvounožkyně. Víte, už mi ho i ukazovali na monitoru. Možná proto jsem se odvážil vám zase napsat, abyste mi poradili, co to asi bude. Jediné, co vím, je, že je to bílé, má to čtyři tlapky jako já, divnej spláclej čumák a dvounožkyně to držela tam, kde většinou nosí mě... Mám pocit, že není něco v pořádku a že to bude další vetřelec, protože dvounožkyně pořád říkají, že se nemůžou dočkat, až za tři týdny si pro Atinku pojedou. Nakoupili spousty zacuchaných provazů a míčků, novou velkou misku a pelech... A... nové vodítko s obojkem... Ale pro mě to není určitě, mohli by mě na tom uškrtit, mimochodem, my už na procházky chodit nemůžeme (kvůli paní v bílém plášti, která to zakázala) ...

Jsem nešťastný, už nechci žádného nového vetřelce, "bráchu" ani "ségru" ani nic podobného v tomto mém přenádherném bytečku.

Kdybyste něco vypátrali, dejte mňauzprávu, já musím jít lovit mňauchy... Mňááááu, čičiny a kocouři... :)

Sdílejte!  |  O sdílení

6 komentářů

Reklama
Reklama