Mňauky,
dnes je ten den "D", mé noční můry se vyplnily. (To jde vidět na mé fotce.)
Už tedy vím, co je ta příšerná věc s názvem Atina, a je to snad to nejhorší, co mě v životě mohlo potkat. Stále tomu nemohu uvěřit a asi ani nechci.
Pozoruji tu příšernost na čtyřech nohách bez ocasu, s povislýma ušima a "nevinným výrazem" z bezpečné vzdálenosti. Jsem v šoku, příšerná, ohavná a ta největší zrada, kterou jsem ve svém pohodlném životě nečekal...
Jsem smutný, nejsmutnější kocour na celém světě. Jak mi to jen mohli mé milované dvounožkyně udělat...? S tímto se mám kamarádit? To snad nemyslí vážně...? Chce se mi mňoukat na celé kolo, ale nesmím to na sobě nechat znát, protože můj přitroublý "brácha" si s tou "ohavností" hraje. A nechci, aby si myslel, že se jí bojím...
Atina štěká a skáče jak nějaký přiblblík, co neumí do 5 granulí počítat, a Cipajz na ní civí a pošťuchuje ji...
Na mě to taky zkoušela, ale to teda ne, nejsem žádnej super kámoš... Dal jsem jí co proto, pěkně jsem vytasil na ní drápy a plesk ho jednu přes tlamu... Tohle na mě zkoušet nebude, jestli si myslí, že na mě platí ten její "krásnej" kukuč, tak to má velkou kočkosmůlu.
Víte, chodí si tady, jako by jí to patřilo, ale musí pochopit, kdo je tady pánem... Což jsem já!!! I Cipajz to pochopil, tak ona to taky pochopí, občas jednu přes tlamu, ale nenápadně, aby to dvounožkyně neviděly, pač pak se zlobí... Sice mě hladí, že to dělat nesmím, ale musí pochopit, že já si budu dělat, co chci... Mňau...
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?