Páni, takové počasí! Mně vám to tak táhne ven, že neustále stojím u dveří a řvu. Maminka se trochu zlobí, ale já už jsem tak hodný, že si klidně nechám nasadit postrojek a běžím na zahrádku. Tam se rozvalím a vyvaluji se v prachu i na trávníku. Pasu se, kontroluji kytičky a včera jsem si dokonce počíhal na ptáčka. Podařilo se mi proklouznout ven bez vodítka. Maminka sice za mnou hned vyběhla, ale to už jsem se vyvaloval v trávě. Najednou si na plot sedl takový maličký černý ptáček a začal mě provokovat, že mu to tam patří. Přikrčil jsem se a zlověstně jsem zacvakal zubama. Ten černý neposeda přeletěl na druhý sloupek a spustil znovu. Tak jsem znovu zacvakal, ale to už přiletělo rogalo a toho malého vetřelce pěkně vyplašilo. To rogalo nad námi lítá skoro každý večer. Moc rád ho pozoruji. Buď sedím na okně nebo jsme s maminkou venku a díváme se. Rogalo také pěkně přede a to jsme s maminkou rádi venku a posloucháme ten uklidňující zvuk. Je to můj spojenec proti zpěvným vetřelcům. Já sice rád ptáčky pozoruji, ale venku mi nikdo nesmí říkat, že mu to tam patří. To se tvářím jako zlá šelma. Doufám, že působím hrůzostrašně.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?