Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum6. srpna 2010  |  KočičákLádík (bratři z popelnice)  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 480 670x / 3x

Úvod - část první aneb Jak jsem ke kočkám přišla

Úvod - část první aneb Jak jsem ke kočkám přišla

Dlouho jsem váhala, zda začít psát nebo ne. Zpočátku jsem chtěla, aby si i Ládík vedl svůj deníček a seznámil vás, případné čtenáře, s kočičím životem u nás. Ale on je celkem lenivý a pohodlný kocourek a tak Ládíkův deníček nebude pravým kočičím deníčkem, jak zde bývá zvykem. Budu psát sama a chci vám povyprávět svůj životní příběh, do kterého kočky vstoupily náhle a nečekaně. Někteří z vás možná budou kroutit hlavou, někteří si možná pomyslí ledacos. Zmíním se i o své mamince i o svém manželovi, protože oba v tomto kočičím příběhu hrají podstatnou roli.

Úvod chci také věnovat naší první kočce Pepíně, která si nás našla sama, ostatně tak jako většina našich současných kočičích kluků a holek, a která nesmírně obohatila můj život a která ve mně probudila lásku ke kočkám.
Nebylo-li by Pepíny, nebylo by ani Ládíka s Matýskem a ani ostatních.

Celý můj dosavadní život s kočkama je celkem složitý a mně samotné už některé události splývají. Těžko se mně vybavují v mysli v pořadí tak, jak se odehrávaly.

V roce 1992 jsme se s manželem přistěhovali do městské části v Brně, kdy byly zahrady a chaty, ale kde se také bydlelo. S kočkama to tu bylo jako na venkově. Někteří měli kočky vlastní, ale pečováno o ně bylo mnohokrát nevalně, a tak zde vznikaly i bezprizorní skupiny koček, které krmili někteří kočkomilní chataři.

V té době jsem o kočkách nic nevěděla a ani mě kočky nezajímaly. Jako městské dítě jsem jezdila k babičce na venkov a tam jsem viděla, že kočky jsou všude, střídají se každým rokem, koťata se různě zabíjela, v lepším případě se koťata ponechávala přirozené selekci. Podotýkám, že toto odbočení se týká 60. a 70. let minulého století. Takže mě, s mým žádným povědomím o kočkách, množství koček v širším okolí našeho domu nepřipadalo nijak divné. Například sousedé ob jeden pozemek měli v té době 9 nebo 10 volně žijících koček a kocourů. Tito měli zajištěnou alespoň stravu a minimální péči a později, díky soudnosti dcery sousedů, došlo i na kastrace.

Ale vrátím se do roku 1992. Manželovi v tomto roce selhaly ledviny a dojížděl 3x týdně na dialýzu. Minimálně z tohoto důvodu nás pořízení vlastního zvířete ani ve snu nenapadlo. (Jenom moje maminka si prosadila pár králíků, když přeci trávy bylo všude kolem plno.) Kočky v okolí nás, až na občasné hlasité námluvy, nijak neobtěžovaly a tím pádem nás ani nezajímaly.

Tak to šlo až do začátku roku 1997, kdy sousedka-zahrádkářka od naproti (ta paní, co později našla Matýska s Ládíkem v popelnici) onemocněla a na čas přestala chodit několikrát do týdne s proviantem pro kočky, které se zdržovaly na její zahradě. O některé se možná postarali jiní, některé se snad postaraly samy o sebe, některé asi i zašly, ale do zahrady k nám začala docházet spávat jedna bílomourinka, které paní říkala Pepína. Kočka to byla celkem pohledná, ale hubená, a jak jsme později zjistili, úplně bezzubá. Vždy, když se probudila, dlouho seděla a asi (dnes už to vím docela jistě) moc prosila o jídlo. Nějaký čas jsme odolávali, i chuděru odháněli, až mojí mamince došla trpělivost a začala Pepínu krmit. Krmila ji sice stylem, jak se krmilo dříve, ale Pepína nebyla vybíravá, i když neměla zuby, jedla dobře, spravila se a za maminkou začala chodit jako pejsek. Později jsme se od sousedky dozvěděli, že Pepína měla v roce 1997 určitě 14 ne-li 15 roků.

Ale já jsem stále odolávala a manžel, v té době pátý rok na dialýze, byl strávený nemocí, nerudný a bez zájmu o cokoliv.

Přišel duben 1997 a Pepína byla evidentně březí. A právě v dubnu přišel ten den - DEN D. Datum si pamatuji zcela přesně, bylo to 22. dubna 1997. Toho dne jsme byly já a maminka na zahradě ve skleníku, u kterého jsme měli ještě po zimě otýpky slámy. Stojíme ve skleníku a maminka jen tak mimochodem povídá: "Chceš vidět, jak se rodí koťátka?" Otočím hlavu a vidím Pepínu na otýpce slámy s prvním, ještě neošetřeným, kotětem. Jak by také, když Pepína neměla zuby.

A já, já, která o kočkách věděla sotva to, že byly, jsou a budou a že se jim k jídlu dává něco zbytků od stolu nebo maximálně tak rohlík rozmočený v mléce, jsem začala rodit koťata. Vzala jsem doma, co bylo po ruce - nůžky, nit, ručníky a během dvou hodin se narodilo s mojí pomocí 5 koťat. Ošetřená jsem je vrátila k Pepíně do pelíšku, vytvořeného z přepravky vystlané senem, a odnesla do seníku, který jsme měli na zahradě.

Koťatům jsme s maminkou daly jména Otík, Béďa, Jeník, Vašík a Jaruška.
A tak se 22. dubna 1997 přihodilo, že jsem se z ničeho nic rázem stala majitelkou 6 koček.

Foto: Pepína v roce 1997



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







7 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

 Matýsek z Kočičí naděje
Kocouřák Matýsek z Kočičí naděje  Datum25. června 2011 18:04

Chytrá Pepína u vás prošlapala cestičku spoustě dalších kočičáků k záchraně a vy jste byla velice statečná, takhle postavená před hotovou věc!

janina.z
Kocouřákjanina.z  Datum11. srpna 2010 17:17

Jsem ráda, že přišel DEN D :-) Zrzaté kluky sleduji ve fotogalerii, tak ode dneška budu hlídat i váš deníček, na jehož pokračování se těším :-)

Ája
KocouřákÁja  Datum11. srpna 2010 7:46

Mně to také připomíná dětství u babičky na venkově, kde bylo koček dost a dost a zacházení s nimi bylo podobné. U babičky ale měli vlastní houf kočiček, nejlepší byl chovný pár bílých angor. Pak už se tam střídalo kde co, my si měli vždycky s čím hrát. Moc se těším na další pokračování příběhu. :-)))

Milena
KocouřákMilena  Datum10. srpna 2010 23:12

Hořkosladké začátky. Moc se těším na pokračování příběhu. Dneska máte nádhernou a spokojenou zrzavou partu, kterou v galerii ráda prohlížím a obdivuji. :-)))

pet5ka
Kocouřákpet5ka  Datum10. srpna 2010 12:23

Abych byla upřímná, tak při představě, jak odháníte hladovou Pepínku, mi běhal mráz po zádech. Ještě že to tak dobře dopadlo. Jsem moc zvědavá, jak bude deníček pokračovat. 8-)

 tasma
Kocouřák tasma  Datum10. srpna 2010 9:53

Taky mi to moc připomíná mé dětství a i některé situace. Už se těším na pokračování =o)

beta.1
Kocouřákbeta.1  Datum10. srpna 2010 9:19

Hezky napsaný začátek rodící se kočkomilky:-). Takle nás začínalo s čičinami asi více:-)))))))

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Nejčtenější

1
RSS kanály (33x)
2
Kdy je možné odebrat kotě od kočky? A proč ... (22x)
3
Naléhavě hledáme dobrovolníka pro pomoc ... (16x)
4
Plemena koček podle FIFe (13x)
5
Vyhlášení NEJ fotky května 2022 (12x)
6
Vaříme pro kočky: Polévka pro kočky (12x)
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top