Kapitola devátá a desátá - Miluška a Maruška aneb Plašanky z meze

28. srpna 2006 Matylda ke krmení nepřišla a bylo jasné, že přišel její den. Neobjevila se ani celý další týden a už, už jsme mysleli, že... ale po týdnu se objevila na svém místě krásná, štíhlá a hladová. Dostala svůj příděl, který v mžiku snědla, poodešla a čekala dál a tak dostala nášup. Odešla, ale do večera přišla ještě dvakrát. Ubezpečila nás tedy, že koťata jsou a ona potřebuje hodně jíst, aby je uživila. Dala nám to svým apetitem jasně a srozumitelně najevo, a tak začala akce hledání koťat. Se souhlasem sousedů jsme pročesali okolní zahrady i zpustlou zahradu, odkud Matylda pocházela. Nic, nic jsme neobjevili a Matylda navíc klamala tělem, od krmení odcházela vždy jiným směrem. Smířit se s faktem, že nedaleko od nás zase vyrůstají plachá a divoká koťata nezjištěného počtu nebylo lehké a nám nezbývalo nic jiného než čekat.

Dočkali jsme se. Jeden den, bylo to v první polovině října 2006, Matylda ke krmení přišla přímo na verandu, což nikdy před tím neudělala. Jídla se ani netkla, jenom několikrát zamňoukala. Bylo nám jasné, že nám přišla ukázat svoje děti. Možná jsou to jenom moje představy, ale Matylda nám prostě řekla: "Máte je tady, postarejte se o ně." Vyšli jsme ven a z meze u sousedů na nás koukaly dva páry malinkých, jasných očí. Seděla tam dvě malá koťata a nebylo pochyb, že minimálně jedno je kočka. Jakmile nás koťata zahlédla, rozprchla se a více jsme je neviděli. Bylo nám jasné, že koťata musíme za každou cenu chytit. Děsivé představy o množící se kolonii divokých koček v opuštěné zahradě mě v té době pronásledovaly celé noci. Rozhodli jsme se jídlo nikam nenosit, dávali jsme krmení na noc přímo k domku. A já začala opět přemýšlet o profesionálním odchytu. Koťata se přes den neukázala, jenom Matylda se čím dál víc zabydlovala na verandě. A zase nám pomohla náhoda. Naše Vlaďka jednoho dne na konci října, jak to říct, no chovala se podivně. Stále seděla za domkem na jednom místě a mňoukala a mňoukala. A přišel na to manžel. Za domkem ležela nepoužitá betonová kanalizační trubka o průměru asi 15cm. Manžel do ní nahlédl a ono nebylo vidět na druhou stranu. Koťata se přes den ukrývala v rouře.

Pak to šlo ráz na ráz. Koťata jsme doslova vyšťourali do připravené přepravky. Byl to velký boj, který jsme vyhráli my.

28. října 2006, přesně dva měsíce po té, co Matylda porodila, jsme měli v přepravce nikoliv dvě malá, roztomilá koťátka, ale dvě vzteklé, syčící zmijky, na které jsem si ani já nedovolila první dny máknout.

Jak bylo později zjistěno, byly to obě holky a dostaly jména Miluška a Maruška.

Manžel vyrobil na verandě prostornou voliérku a Miluška s Maruškou do ní byly přímo vysypány. Holky vypadaly zdravě, jasné oči, ušní svrab neměly, možná nějakou blechu a určitě nějaké červíky. Na to všechno záhy došlo. Matylda trávila svůj čas na verandě na voliérce nebo venku. Zpočátku 2x denně, později 1x denně celý další měsíc dobrovolně vstupovala do voliérky a dávala holkám pít. Matylda měla ještě tolik mléka, že holky byly úplně přepité, a to byla ta chvíle, kdy jsme je mohli beze strachu vzít do rukou a provést nutné ošetření. Nevím, jak je to možné, ale nasyceny mateřským mlékem, úplně ztratily divost.

Holky se pomalu, velmi pomalu ochočovaly. Ve voliérce u nás strávili celé 2,5 měsíce, než jsme je očkované pustili mezi ostatní. Plachost je v nich dodnes. Na nás si zvykly, hlavně když se podává něco dobrého, jsou to nejvtíravější kočičky na světě. Jinak o mazlení moc nestojí. Jsou příšerně lekavé a z cizích lidí mají panickou hrůzu. Vyfotit holky je velký problém, zřejmě si obě myslí, že je chci foťákem přinejmenším zastřelit.

Miluška s Maruškou volně ven nechodí. Myslíme si, kdyby se venku něčeho nebo někoho vylekaly, byl by problém je dostat domů a manžel si v žádném případě nepřeje žádné další venkovní kočky, byť kastrované.

Miluška s Maruškou měly letos 28. srpna 4 roky.

A proč je Matylda zimní kočka? Protože od té doby, co přivedla Milušku s Maruškou, každou zimu zalehne na verandě našeho kočičího domku k radiátoru nebo přímo na radiátor topení a prakticky celou zimu prospí.

Na jaře Matylda ožije. Jaro, léto a až do pozdního podzimu si žije svůj život venku. Každý den minimálně dvakrát příjde na jídlo a ukázat se, že je v pořádku. Často pobývá ve své původní, zpustlé zahradě.

Foto: Ani po měsíci se Miluška s Maruškou jinak vyfotit nedaly.

Sdílejte!  |  O sdílení

11 komentářů

Reklama
Reklama