Já vám povím, jak to bylo:-)

Myslím kámoška povídala, že to bylo poprvé asi v roce 2008 - všimla si, že na chajdě mizí volně ložené jídlo. Začala tedy zbytky jídla nechávat za kůlnou u lesa a krmila tak, jak říkala - zvíře, neboli lesní bestii. No a v roce 2009 byla velmi tuhá zima, sníh u nás ležel několik měsíců a kámoška má zvířata ráda a bála se o svou bestii. Má k bestii vztah. Onehdy svítila modrou baterkou do lesa a šmejdila po divokých prasatech. Jejich oči krásně zasvítí, prase vztekle chrochtne, otočí se a jde. Ale najednou svítily ve tmě oči, jiné, bez pohybu, jen chvílemi zvíře zalehlo a pak se zase postavilo. Očima neuhnulo. To bylo zvíře, lesní bestie. Dlouhý oční kontakt nevydržela pak kámoška a šla spát. Od té doby zvíře dostávalo maso, kosti, zbytky a psí granule. Nestrádalo. Zvíře si chodilo pro porci v noci, tak po třech dnech. No a pak byl ten sníh a nouze o úlovek. Kámoška krmila a krmila a začala pozorovat stopy na sněhu. Kočičí, kuní a - zvíře.
Pokračování příště.

Sdílejte!  |  O sdílení

2 komentáře

Reklama
Reklama