A je to tu zase... let vzduchem s přistáním v něčem studeném... brrr... Prý, abych se zklidnila. Naprosto nechápu, proč těm mým dvounožcům vadí skákání po hlavě, škrábání pod postelí či kousání do palců. Vždyť už je čas na snídani!!! Mám teprve čtyři kila a hodlám ještě trochu vyrůst, budou mi přece teprve dva roky. Ještě že mám tak huňatý kožíšek, trochu si pohraju s tím bílým, pak si mňouknu na dvounožce, udělám kukuč a je to. Miska, teplá postýlka... musím se pořádně vyspat na další letecký den.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?