Po delší době se hlásím z našeho domova.
Jako vždy mám co dělat. Aktuální plán zněl zlomit světový rekord ve spánku, což se prokázalo v našich podmínkách skoro nereálným. Vypadalo to jednoduše - měli jsme místnost s jídlem, záchodkem a babičinou postelí, ovšem realita byla jiná. V pátek přijel králík, protože příbuzenstvo naší rodinky jede kamsi na hory.
Ale i tak, proč se nevrhnout na rekord. Jenže, panička chytila dosti záludnou formu kašle, což se neobtěžovala skrývat. Následně ještě ke všemu měla žehlit, což byla pohroma. Každých pět minut nás chodila hladit, následně se ptát, co tam dělá ta kytka, potom přišla zakašlat svou ódu. Smířili jsme se s tím, že nám občas přijde předvést, co dělá.
Načež tam vletěl ten náš obří pes, který byl v daném okamžiku doma, neboť naši drazí sousedé staví domek a dneska se dělo cosi s plotem. Zdrhnul by, blb jeden. Toho psa nemám ráda a myslím, že i panička si vyčítá, že obětovala tak krásné jméno jako je Šarlota pro psa. On nám totiž vyžral misky, což je výsledek paniččina asi tak několikatého usilování zabránit psím atakům na misku. Jezevčík na stůl vyleze a může z něj skočit, aniž by se mu něco stalo, když má vidinu jídla. Kdosi však šikovně převrátil židli a jezevčík se dostal z kola ven. Nastoupil labrador - ten tam ani neleze, prostě jen máchne tou obří tlamou.
Po pár hodinách jsme rekord vzdali. Panička chrchlala ještě celý večer, tudíž když večeřela, dost jsem jí to "okořenila". Hezky jsem si sedla ke křeslu, u kterého seděla, a začala jsem ho demolovat a řvát jak divá. Za to, že se ksichtila (což dělá neustále, asi doufá, že má herecký talent), když mi myla misku. A za to, že celý den chrchlá a breptá, že se cítí unaveně a blbě. Pche, v první řadě kočky, v druhé řadě její potřeby.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?