Jak nám ten rok rychle utekl.
Nejdříve měla maminečka plno strachu jestli papapám, spinkám a bobkuji správně. Na radu si pozvala kočičí tetu, která byla u vytržení, protože vůbec, ale vůbec netušila, že tu je nějaké kotěcí mrně. Záminkou návštěvy byly kvetoucí fialky. A místo zelených kytek se točilo vše kolem chlupatého kvítku.
Další pozdvižení nastalo, když se to malé chlupaté nic neslo představit po firmě (kde bydlíme, maminečka předstírá práci). Přivítání jak se patří a potom opatrné našlapování - Kde to mrně zase šmejdí? Kulíšek rázem získal několik příznivců a poradců ve výchově a výcviku. Tuto část jsme neponechali náhodě. V rozmazlování jsme se všichni předháněli, a tak nám vyrostl pohodový kocour s vlastním názorem na život.
V rámci rozšíření dovedností Kulíšek chodil ven - měl k dispozici pidizahrádku, která sousedila s dalšími, takže dvounožci mu oprávněně revír záviděli. Sousedy jsme s Kulíškem seznámili. Později jsme se dozvěděli, že byl zdatný zahradník - jednu azalku měl v úmyslu přesadit, již ji měl vyhrabanou... Pobyty venku mu svědčily, domů se vracel, někdy si protáhl vycházky na 2 noci. Nám jeho vycházky také prospívali, každé venčení obnášelo 53 schodů dolů a 53 nahoru.
Život šel dál svým tempem, Kulíšek začal chodit na brigádu do čistírny a byl živým divadlem pro kolemjdoucí. Dorostl do krásy a dospělosti. Dospělost nám občas připomenul značkováním, tak jsem postupně umyla vchodové dveře, tu kus podlahy, sekačku jsem odmítla, ta se vyvětrala, přeprala peřiny a manželovi montérky, prostě každý měsíc něco. Nebrali jsme to tragicky, i já mám své dny.
Ráda vzpomínám na akrobatický kousek, kterým nás překvapil. Mezi kuchyní a pokojem je "jako krb" a pod stropem je čtvercový průduch. Jednou sedím v pokoji a pletu, Kulíšek je zavřený v kuchyni, aby mi nepřepočítával očička. Najednou šramot a potom žuchnutí. Nejdřív jsem si myslela, že holub spadl do komína, ale Kulíšek přítomný v pokoji mne vyvedl z omylu. Vysvětlení bylo následující: přes kuchyňskou linku, ledničku a horní skříňky se dostal do průduchu mezi pokoji a potom skočil do falešného krbu. Později jsme zažili i opačný směr. Z podlahy na vnitřní rám krbu a do průduchu a do kuchyně. Tímto způsobem později odcházel z kuchyně, kde byl zavřený s Matýskem.
S Matýskem měli správný kocouří život. Mrně všem dokazovalo, že je středobod rodiny, vyskakovalo si na Kulíška. Ve správnou dobu dostalo od Kulíška po čuni a byl 1 minutu klid a nanovo... Jako všude jinde v jiných rodinách. Měli jsme úžasné divadlo, honičky za proutkem s peříčky, salta, sprinty přes pokoje, boje kocourů myškami, dvounožců s kocoury atd.
Před vánoci přijele Britská princezna Kitty of Lightstone. Kulíškovi neučarovala, ale malej Matýsek byl z ní paf. Chvála foťákům a PC. Díky technice máme vše zaznamenané, navíc malá videa. Fotografování mne baví a když mám den, tak jsem u počítače a ořezávám a kopíruji a posílám na MK... paráda, fotek na vzpomínání mám něúrekom.
Tak jsme s Kulíškem dotáhli zdárně rok jeho života. V dubnu oslavil rok, chystala jsem manžela (psychicky) na Kulíškovu kastraci. Obojí se nepovedlo, tak občas přemýšlím, že nám odešel, protože jeho touha jej odloudila hodně daleko od našich hradeb až zapomněl, kde má očkovací průkaz. V květnu si jen tak klíďo píďo odešel, ani si nesbalil kufírek. Prostě frajer.
P. S. Co kdyby se jednou v okolí objevil stejný černobílý fešák?
P. S. Mimochodem má tu Kulíšek dvojníka, zatím mám fotku v mobilu
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?