Narozeniny

V lednu povídala Dvounožkyně, že Kačenka má narozeniny.
To jsou mi věci! Jak se jí to stalo?
A co s nima bude dělat?
Číhal jsem poblíž, kdyby to bylo jídlo, ale nic zajímavého jsem neviděl.

Narozeniny jsou prý, když se narodíte...
Tak nevím, já si to nepamatuju a Kačenku hodili v Jaroměři přes plot.
Říkal to Dvounožec a ten nekecal.
Proto slavíme Nalezeniny, jako všichni kočičáci, co měli kliku a někoho si našli.
Dostali jsme šunku. Lepší než konzerva, ale kuře to není!

V květnu jsem měl Nalezeniny já.
Mě nehodili přes plot, ale co je to platné, když není kuře.
Bylo horko k padnutí a Dvounožkyně padla do křesla a ani se nehla.
Dvakrát jsem jí vylezl na klín a podal pac, aby si uvědomila, že má ke mně povinnosti!
Jako poslední vážné varování jsem se jí dlouze podíval do očí. Já mám oči sladké, medové. Pak jsem ztratil trpělivost, kousl ji a šel pryč.
Jenom kretón kouše svoji milovanou paničku, huhlala Dvounohá. Nebo kartón? Asi kartoun. Musela myslet noční košili, co jiného?
Teprve večer, když se ochladilo, vydala šunku.

Když měl narozeniny Dvounožec, koupila mu kuře.
Vůbec tomu nerozumím. Dvounožec v urně přece nemůže jíst syrové kuře?!
(URNA je, když přijedou policajti a dají vás do útulku. To znám. Viděl jsem to v televizi.)
Kačenka se na to hned vrhla. Nejdřív na jedno posezení spocívala pořádný kus, nadechla se, aby jí nezaskočilo, a řekla, že to byl dobrý nápad. Že by Dvounožec měl určitě radost. Ona vůbec nepřemýšlí. Jen se cpe. Ale někdy je ta její metoda zajímavá!

Pro nás koupila Dvounožkyně něco divného.
Maso to bylo, to já poznám. Že prý sváteční. Ale kuře to nebylo. Na co potřebuje jiné maso, když já rád kuře?

Chvíli jsem kolem toho chodil.
Telecí?
To jsem nikdy neslyšel!

Že je to v konzervách taky?
No, to teda nevím... Nápisy na konzervách nečtu. Jednak jsou to malá písmena a jednak radši jím, než čtu.

Jenom jednou jsem si půjčil od Dvounožkyně lupu.
Na té maličké konzervě, co je dražší než kuřecí prsa, stojí v šesti jazycích, že obsahuje minimálně 4 % (slovy: čtyři procenta, čili nula, nula, nic) kuřecího nebo tuňáka nebo jiného masa, kvůli kterému ji kupujete!

Představuju si krásnou slečnu ve slušivé uniformě na způsob letušky, jak honí s plácačkou na mouchy po skladě prchající vitamíny. Když se jí podaří nějaký chytit, pokouší se ho prstem nacpat do plechovky. Jinak by sotva mohly být ty konzervy tak drahé.

Nemůžete se divit, že jsem na čtení zanevřel.
Pokud jde o mne, krájené kuře a šunka by úplně stačily. Zdravou výživu si může Dvounohá dát třeba za klobouk!

Kočky prý chytají myši!
A co má být? Taky chytám myši. Po celém bytě. A s výskokem!
Myši prý kočkám nikdo nekrájí.
Proč by se taky měla krájet plyšová myš? Já chci kuře! A ne myš. Myši mám schované za gaučem a pod lednicí.

Hra na šťouranou spočívá v tom, že každou hozenou hračku odpálím a nejpozději na druhý pokus skončí pod nábytkem. Čím nižší mezera, tím lepší.
A ve druhém kole ležím a spokojeně pozoruju Dvounožkyni, jak leze po podlaze a pokouší se je dlouhým klackem vyšťourat.
Potom je vytáhne na světlo boží a kouká, co s nimi budu dělat?
Většinou nic. Ať si je uklidí, když si je našla...
Ostatně chytří kočičáci beztak směňují ulovené myši s obsluhou za šunku...

Kačenka nakonec zasedla k misce a začala to podezřelé maso jíst.
Zažila hodně hladu. Sežere všechno. Když je nejhůř i telecí...

Ale zjistil jsem, že taky má svou hrdost!
Špekáčky nežere. Jako já. A Gothaj ať si Dvounožkyně klidně nechá...
Copak takhle vypadá kuře? Jakmile je sobota, musí být kuře. To dá rozum.
Sobota může být i několikrát do týdne. Čím častěji, tím lépe.
Pokud jde o mě, může být sobota každý den, jenže Dvounohá tvrdí, že i kuře se přejí.
Ale mně se ještě nikdy nepřejedlo!

Kačenka taky ráda kuře.
Dokud Dvounožkyně krájí kuře, baletíme jí pod nohama ve složitých obrazcích.
Jsem hrozně pohybově nadaný, když se krájí kuře...

I jinak jsem sečtělý kocour. Sečet jsem si, že lepší šunka v hrsti nežli kuře na střeše!
Nevíte o nějaké střeše s kuřaty?

Sdílejte!  |  O sdílení

6 komentářů

Reklama
Reklama