Byl tu čas vánoční. Byl jsem zabalen a následně vybalen, a to pěkně prosím několikrát... stejně jako ty věci, který jsem ovšem holce pomáhal osobně zabalit, já sám kocour kouzelník Merlin bílý. Mávnutním packy zmizela úhledná kudrnatá mašlička a místo ní se objevila placka, mávnutím 4 mých tlapek se z balícího papíru stal velký chuchvalec nadále již nepoužitelný a nesplňující svůj účel. Prvně jsem byl zabalen a vybalen u kluka. Normálně jsem rád, protože u něj mám svý mňaukámoše. Ale tentokrát jsem se trošku zlobil, protože jim holka dala můj pytel granulí, který jsem se doma několikrát pokusil načít (holka se k tomu pořád neměla a nakonec ho přede mnou zavřela do skříně, prý to je ježíšek pro páska s prcinkou). No aspoň už vím, co znamená ten ježíšek... že to je pytel granulí, ale nevím, proč by měla moje ježíšky rozdávat všude jinde než mně. Ale pak kluk dal holce pro mě taky ježíška (oni to jsou i kapsičky, věděli jste to?), tak jsem holce odpustil. Druhý den mě holka zase sbalila a vybalila u její mamky. To vám bylo něco. Na zemi jedno velké škrabadlo. Prakticky nemusel jsem tam ani chodit, celou dobu se stačilo jen plazit... zaseknou drápek, přisunout, zaseknout drápek, přisunout... to byla taková legrace. Celej den jsem se zakouzlil a byl neviditelný. Hlavně za gaučem, pod stolem na židlích a taky pod postelí v ložnici. Teda neviditelný jsem asi jen pro všechny ostatní, kromě holky. Nevím, jak ta to dělá, ale ta mě najde vždycky. Ovšem nevím, proč mi u toho říká zbabělče a poseroutko. Měla by mi říkat tak jako její maminka: Merlinku počéééém. Byl u nás ježíšek. Nevím, jak je možné, že jsem ho propásnul, prý bych nesměl mít hlavu vraženou do mističky, ale tak jako tak, u dárků jsem byl první. U svých dárků. Šel jsem na jisto, po čuchu. A abychom tam neseděli ještě teď, pomohl jsem jim rozbalit i ty jejich. Teď už vím, proč holka říká, že o vánocích mohl říct jen nějakej idiot, že jsou to svátky klidu a pohody... byla to šichta... co vám budu povídat. Mě čekala ještě ta noční. Byt jsem neměl ještě prozkoumán a klid jsem na to měl až v noci. Holka šla spát a myslela si, že si neumím otevřit zašupovačky. Za prvý, jsem kouzelník, a za druhý, nejsem blbej! Byla to dlouhá noc. Několikrát mě byla kontrolovat holka, několikrát její maminka a obě říkaly pojď spinkat merlinku, už toho nech. Jsou tak hodné. Akorát brácha holky ráno povídal něco o chuligánovi, co řval celou noc na chodbě. Toho chuligána bych musel potkat... při čekání za dveřmi a žádostech o otevření a vpuštění k bráchovi do pokoje... jsem nepotkal nikoho, krom již zmiňované holky a její maminky. Noční průzkum mě natolik zmohl, že jsem první svátek vánoční celý prospal... ale úplně celý. Přímo u stromečku, jako nejkrásnější dáreček. To taky jsem... někdo o tom pochybuje? Když jsme s holkou odjížděli, její maminka byla smutná a říkala, že se jí po mně bude stýskat. Holka divně koukala, prý a co ona? Proč by se její mamince mělo stýskat po holce? Já jsem ten okouzlující!! Druhý svátek vánoční už jsme byli zase doma. Doma se mnou je to stejně nejlepčí. Na tom se s holkou shodnem.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?