1. června 2005  |  Max Cavalera  |  1 025 480 623x / 1x

O tom, jak jsem "ty dva" poznal a dovolil jim se mnou bydlet

Zdravím všechny kočičandy a kočičáky!

Právě se opravdu bavím nad vašimi deníky. Zvlášť vypečené příhody má kocour Jaffa s Hankou a koťatama:) Naštěstí mě tohle nečeká, ale o téhle veselé příhodě až jindy.
Tak, abych se vám všem pro začátek představil. Jmenuji se Max Cavalera. "Kluk" mi dal jméno podle jeho oblíbeného umělce, který momentálně působí v kapele Soufly. Je to světově známý brazilský zpěvák, protože i pan veterinář, když si mě zapisoval do kartotéky, se ho ptal jestli umím taky tak "pěkně" řvát:)
Narodil jsem se mámě a tátovi loni v létě. Perličkou naší kočičí rodiny je fakt, že táta se jmenuje "Barča". Nedopatřením si o něm v kotěcím věku mysleli, že je holka! Ale poté, co byl objeven nepopřitelný důkaz ("Jééé!Mamííí! Barča má pindíka!"), bylo už pozdě mu říkat jinak, a tak mu "Barča" zůstala.
Ale zpátky k mámě. Pár měsíců jsem se sourozenci vegetil u ní v pelíšku a užíval si první měsíce života. Pak jsme jí ale s bráchama a ségrama svýma lumpárnama přerostli přes hlavu a vyrazili pro jistotu do světa... jinak by se z nás asi zbláznila.
A to byl okamžik, kdy jsem si poprvé očíhnul "holku" a "kluka". Čekal jsem na ně v krabici od banánů. Nevěděl jsem samozřejmě, co od nich můžu čekat, a tak jsem nasadil výraz "vyděšeného kotěte". CHA! Kdo by ubližoval tak bezbrannému tvorovi?Když konečně dorazili z Prahy, "kluk" mě přenesl do přepravky s polštářem (HM! Na to jsem jim samozřejmě neskočil!) a vyjeli jsme do nového působiště. Cestou jsem uvažoval, jak dlouho budu muset předstírat "vystrašence", ale vážení! Mě se tak děsně chtělo na písek, že jakmile jsme dorazili a pustili mě, hned jsem mazal. No, uznejte, přeci si nepočůrám novou postel! ...ale tak čučet na mě u toho teda fakt nemuseli... :)
Po pečlivém zahrábání, jsem konečně mohl prozkoumat, kam mě ten můj první život z devíti zavedl. Celkem to šlo. Plovoucí podlaha (i když trochu kluzká, ale výborná na "slajdování"), miska plná, voda čistá, divná šedá myš na čutání připravená... ještě ale musím otestovat "ty dva", jestli umí správně lovit tuňáky (ty já moc rád!), otvírat konzervy s masíčkem a pytlíky s granulema a kupovat čistou pramenitou vodu.
Myslím, že mi nedá moc práce si je vychovat, kdyby se mi něco nelíbilo. A kdyby se mi náhodou cukali, povolám si na pomoc "drápy šelmy" a to bude mazec! ...a nebo budu žalostně mňoukat, to taky funguje... :)
Zatím tedy - na zkoušku - těm dvěma dovoluju se mnou obývat moje doupě, ale běda, jak nebudou poslouchat!!!!

MŇAU! Váš Max C.

Sdílejte!  |  O sdílení

Fluffy Jack  21. listopadu 2015 23:52

:-*