"PELECH 8"

Stal se ze mě "nezvladatelný ďábel" doupěte zvaného "Pelech 8". Poloha = Stodůlky, 8 = poschodí.
Neohrožený Max C. se nemilosrdně vrhá na každé neškodně obnažené stehno vyskytující se v okolí. HA! Cíl objeven! Drápy připravit, chlupy naježit, zadníma tlapama zaškrábat, uši k hlavě sklopit, oči vytřeštit a ke smrtícímu skoku se připravit ... TÉÉÉĎ!!!
"Jaúúúú!" žve trefená oběť. Rukama si marně drží krvácejí ránu. Brzy padne na zem kvůli ztrátě krve a to bude moje příležitost se jí zakousnout do krku a "dodělat ji"! Ale bacha! Zrada! Oběť nepadá k zemi! Naopak se zvedá a jde po mě! Čas ústupu!
Ukrývám se za skleněné dveře. Za nimi mě nikdo neuvidí. Jsem dokonale maskován! Slyším v dálce poraněnou, neskolenou oběť úpět. Ještě na ni přijde řada... ale teď mám v merku "bílou kůži" na gauči! Nic netušící "kůže" sleduje divnou krabici, není ve střehu a tudíž je zranitelná. Pomalu opouštím stanoviště za dveřmi a ukrývám se za rohem gauče. Obhlížím situaci. "Kůže" se nehýbá - strnule sleduje "tu věc". Palec u její nohy se mrská a to mě děsně provokuje. Štve mě! Asi ho kousnu! Neodolám! ... KOUS!!!
"Jaúúúú!" žve "kůže", "Maxi ne!" ... nasazuji nechápavý výraz a civím na "kluka" s otázkou v očích "Co ne?". Aby si nemyslel, že mě dostal svým přísným hlasem, mrskám zlostně ocasem ze strany na stranu a tím rozmetávám nadrobené tyčky "kluka". "Holka" to ale uvidí a začne ho plísnit, že dělá svinčík a "to zvíře" to bude mít v tom chlupatým ohonu (to jako já) a že si ho teda vyčeše sám (to jako mě)! ...
... COŽE?! A SAKRA!HŘEBENY!ČESÁNÍ!ZDRHÁM!!!!

MŇAU! Váš ďáblík Max C.