Moje první vánoce

24. 12. 2011
Jak jsem minule psala, že se panička zbláznila, tak to byl slabý odvar. Teď tu máme blázinec na kolečkách a panička asi zešílela.
Abych to vysvětlila, proč zešílela. Každé ráno budím páníčky lovem na palce u nohou, to aby náhodou nezaspali, že mi mají dát najíst. Většinou nadávají a schovávají se pod peřinu a nechce se jim vstávat, ale dneska! Já vám byla úplně v šoku, začali se oba dva smát a honit mě po posteli a zlobit mě a vůbec neprskali. Když vstali, dali mi moc dobrou paštičku, kterou jsem ještě neměla (dostala jsem jí sama, Oskar s Bertem jsou na prázdninách). A aby toho nebylo málo, tak si panička začala zpívat (mimochodem dost hrozný). No a pak že není šílená!
Potom vytáhli zvláštní zelené střapaté šplhadlo a nevím proč, věšeli na něj malé a ještě menší lesklé míčky. Moc se mi líbily, ale nedovolili mi, abych si je půjčila a mohla je prohnat po svém území. Škoda, no až se nebudou koukat, tak si nějaký ten míček sundám a vyzkouším ho. Zatím se budu tvářit jako hodná kočička.
Odpoledne přijeli kluk s holkou a přivezli ségru Elzu, hurá, bude sranda! Jenže oni přivezli i toho velkého čtyřnohého, kterého já se docela bojím a chodím se schovat. Elza je na něj zvyklá, tak se ho nebojí. Už jsem se moc těšila, jak si budem s Elzou hrát, ale ona na mě začala syčet jak had. Tak jsme se zatím jedna druhé schovávaly, a když jsme se potkaly tak jsme se proměnily v černobílé, syčící a vrčící klubko. Páníčci konstatovali, že se určitě nudit nebudou, z toho je jasné, že tu Elza pár dní pobude. Upřímně, fakt se nenudili, kam šlápli tam kočka nebo obě.
Pak se všichni dvounohý i ten velký čtyřnohý sebrali, že se jdou projít. Prý doufají, že se stromečkem, to bude asi to zelené šplhadlo, nic neprovedeme. No uvidíme, jak se nám bude chtít. Nějak jsme to nestihly se na ten stromeček ani podívat, jak byl všude klid, tak jsme s Elzou usnuly.
Když se páníčci vrátili, už bez kluka a holky i bez čtyřnohého, začala panička připravovat štědrovečerní večeři. Teda kočičáci, to vám vonělo. Šly jsme to s Elzou zkontrolovat, ale panička se ani moc nezlobila (divné, vždycky, když jim lezu do jejich jídla, tak prská jak křeček) a ještě ke všemu se smála a říkala: "Tak pojďte, holčičky kočičky, ať si ty vánoce taky užijete." Kočičáři, to byla bašta. Každá jsme dostala plnou misku lahůdek. Bylo tam kus kuřecího masíčka a taky kousek rybičky. Teda musím přiznat, že jsme se nacpaly k prasknutí. Tak jsme šly odpočívat, abychom vytrávily a mohly si hrát. Než jsme se prospaly, tak se pod tím zeleným šplhadlem (no dobře, tak pod vánočním stromečkem) objevila spousta věcí. Hned jsme to musely prozkoumat. Našly jsme dvě myšky, nějaké tyčinky a ještě jednu věc. Je to pěkné plyšové, dlouhé a má to v sobě díru a šustí to. Páníčci se nás snažili nalákat, abychom tím prolezly, ale moc se nám nechtělo. Prý si snad zvykneme. Po umučení nalezených myšek a zdlábnutí jedné tyčinky už jsem byla unavená, že jsem sotva udržela oči otevřené.
Tak, kočičáři, to jsou moje první vánoce. Nevím, co to je, ale moc se mi to líbilo a mohlo by to být častěji.
Zatím ahoj

P.S.: Pár těch lesklých míčků se mi opravdu povedlo sundat.

Sdílejte!  |  O sdílení

4 komentáře

Reklama
Reklama