Kočrespondence pana Profesora - Geometrie
Milý kočlego Bubu Hrošíku,
už to je rok, co jsi od nás odešel za most. Duhový. Povídala to holka. Velká. Povídala taky, že je jí moc smutno. I prostřední a nejmladší holce. Celý rok. Ale že stejně jsi tu s námi dál, pořád. Každý den. PCHE!! To nám neříct, tak nás to asi nenapadne. My to víme, že tu jsi s námi. Jen prostě v jiné dimenzi, no. V té nejširší dimenzi, kterou jsou... naše srdce.
A taky víme, že na nás tam nahoře koukáš a víš o všem, co se u nás děje. Ale protože jsem zkušenej kocour a znám tě a vím, že když se ponoříš do své myski s kranulemi, tak nevidíš, neslyšíš a jen chroupeš. A taky když zaujmeš svou meditační polohu dekorativní černé předložky, tak moc nevnímáš. Takže by ti mohly některé věci uniknout. To bych teda nerad. Tak jsem se usnesl, že ti pro jistotu budu všechno zapisovat. Abys mohl v klidu chroupat a meditovat a měl jsi jistotu, že ti nic neujde. No a taky abys věděl, že nejsem zapomnětlivej. Kocour. Že na tebe myslím.
JO! Kdyby náhodou tvým třem buňkám dělalo problém to po mně přečíst, protože budu psát ve svém obvyklém vědeckém stylu, tak popros někoho z vícebuňkových kočlegů, kteří tam s tebou taky jsou. Oni ti to přečtou. Kdyžtak jim za to nabídni trochu kranulý nebo hovězíčka nebo many nebeské, nevim, co vám tam nahoře servírují. Jo, a taky že pozdravuju naší babičku Bubu I. a strejdu Lefíka a mámu Popelku a všechny kočlegyně a kočlegy...
Opatrujte se tam.
Tvůj Piškot Pišutka v.t.
A tady už je první část mých záznamů pro Tebe:
20. 6. 2011
Učinil jsem objev!! Zásadní!! Končím. Se spisováním. Budu se věnovat rýsování. Už jsem začal. Jsem velkorysej kocour. Když rýsovat, tak ve velkém. Je to rychlé, efektní a je to víc vidět. Taky se to hůř napodobuje. No.
Svou novou seberealizaci jsem objevil náhodou. No však!! Aby ne!! Většina velkých významných objevů vznikla náhodou. Třeba nějaký Newton přišel na gravitaci, protože mu upadlo jablko. Na hlavu. Mně neupadlo jablko. Mně jsem upadnul já. Na zem. Trochu. Upadnul jsem si z okna na chodbě. Je vysoko. Chtěl jsem se tam kvapně autoevakuovat před Tsunamissy, které si zase začalo připadat jako ředitelka a vyrazilo na inspekci. Chtěl jsem se jí vyhnout. Ředitelce. Hbitě jsem vyběhl po schodech. Na konci schodů jsem zrychlil, vložil energii do odrazu zadními, uvedl jsem mourovaté těleso do pohybu vzhůru, těleso mířilo výš, jen výš, k cíli přistávací parapetní plochy... už byla plocha na dotlap... ZRADA!!
V důsledku špatně vypočítané razance odrazu došlo k podrazu. Teda podkluzu. Místo hladkého přistání mi přední podklouzly.
Jsem namydlenej. Blesk.
Jedu. Jedu dolů. Po zdi.
A kruci.
Zeď musí být taky namydlená.
Jak jinak si vysvětlit rychlost, kterou blesk nabral??
Rychlost blesku se mi zdá trochu moc blesková.
Brzdím!! Klapkami. Brzdnými. Vysunutými. Ostrými. Mými. Brzdím velmi usilovně.
Má to výsledky. Blesk zpomalil natolik, že ho dokonce předběhly drobné částice omítky, které ze zdi vyryly brzdné klapky.
Dopad mourovaného tělesa už mám plně pod kontrolou. Poznámku Tsunamissy o něčem, co spadlo jako zralá hruška, považuji za nemístnou invektivu. Ignoruji ji. Zaměřuji zraková čidla na zeď, abych mohl analyzovat délku dráhy blesku.
Jsem okouzlenej kocour!!
Vidím rys!!
Jsem nadšenej kocour. Vydávám hlasité oznámení o svém nejnovějším dílu a objevu.
Přibíhá Kalassymita.
Nedočkavě třeští baterky a klepe se chtivou nadějí.
Ptá se, kde je rys??
Hrdě jí ukážu směr, kde může vidět...
Dvacet přesně rovných přímek vtesaných do kamene. Totiž, vyrytých do zdi.
JAU!! Vznáším hlasitý protest proti Kalassymití facce.
Prý to je za to, že ji nějaký praštěný mourovatý vědec uvedl v omyl. Chce rysa. Hned.
Přibíhá holka. Velká.
Ptá se, co je to tady za vřískot.
Kalassymita vřeští něco o rysu.
Holka vřeští něco o tom, že z toho vandala, který podrásáním sytě žluté zdi odhalil, že před tím byla zeď jedovatě zelená, nadělá deset malých a ty za ocásky vyvěsí do průvanu.
A kruci!! Jsem znepokojenej kocour!! Aby mi tak vandal poničil moje velkorysé, vzorně narýsované dílo!! Doufám, že holka odchytí vandala co nejdřív. Aby nemohl škodit a poškodit. Rys. Můj.
Jsem velmi znepokojenej kocour a protože znepokojení by mohlo způsobit moje vyhynutí, půjdu se raději preventivně resuscitovat těmi růžovými naplástmi, které holka nechala na lince, když letěla zjistit příčinu vřískotu.
Piškot Pišutka v.t.
Foto z mňaurchivu: Byli jsme čtyři...
A vlastně jsme čtyři dál... jen tu dimenzi, v které je Bubýk Hrošík, už objektiv zachytit nedokáže.
| O sdílení
Iva Goli 
27. února 2012 14:18
Východoslovčičská svorka onemela vzrušením nad novým odborom bádania a hlboko sa zamyslela nad možnosťami aplikácie, implementácie a reinvencie daného odboru v našich podmienkach - vzduch sa chveje napätím:))))))))
Pán profesor, Bubýk je v dobrej spoločnosti našich milovaných - myslíme na nich na všetkých často, pretože si so sebou vzali kus nášho srdca nikdy neprestanú chýbať!
Alena 23. února 2012 22:24
Děkuju za odpověď, jsem moc ráda, že se krásnému Kašpárkovi daří dobře a totéž přeju všem zdejším čtyřnožcům a jejich dvounožcům.
chipushit 22. února 2012 15:05
Luci - Děkuji za čumákovku i zprávu o Vopajšlíkovi. Panu Profesorovi uctivou poklonu, tak jak se sluší.
Alča 21. února 2012 22:51
Piškotku, jsem moc ráda,že zase můžu číst Tvoje zápisky. Posílám velkou pusu čumákovku a pozdrav od našich čtyř kočičáků. Těším se na další spisy.
Luci + 4 20. února 2012 23:26
Byla jsem pověřena mourovatým vědcem, abych zde poděkovala za milé komentáře. Prý je udivenej kocour, a překavpenej, jejich množstvím. Všem posílá pusy čumákovky. A já dodávám, že Kašpar Skřípotka vopajšlík se má báječně, protože má nový domov, kde má k dispozici dva milující dvounožce a hlavně to, co mu tolik chybělo u nás - výběh na veliké zahradě, plné stromů a prolézacích křovin. Je hýčkán, uctíván, rozmazlován a...no prostě, je šťastnej jak blecha. A skřípe nadále, nejčastěji u lednice, o které ví, že ji mají kvůli němu, aby mu poskytovala lahůdky...na jediný skřípavý povel :-D
Alena 20. února 2012 21:54
Milý pane profesore, všechny Vaše zápisky na MK jsou skvělé, děkuju za nový! I u nás jsou všichni naši čtyřnozí životní souputníci stále s námi, byť za Duhovým mostem... Jenom bych se chtěla zeptat, jak se má Kašpar Skřípota Vopajšlík, už jsem tu o něm dlouho nenašla žádné zprávy?
BáraP 18. února 2012 17:50
pane profesore vítejte zpět :)
tatiana 18. února 2012 1:00
Piškotku, čéče, vlastně kocouře mourovatá, kdybys vědě, jak jsem ráda, že jsi zpátky i s celou smečkou, byť částečně skrytou v jiné dimenzi. Vítej a škoď přiměřeně! Myslím našim bránicím :-). Miluju tě, chlupatej kamaráde.
adelnik 17. února 2012 23:55
Holahej, děkujeme za vyslyšení. Pane profesore, jsem moc ráda, že svoji roli berete zodpovědně a přinesete Bubíkovi i nám další zápisky. Těšíme se. Myšlínská smečka.
Matýsek z Kočičí naděje 17. února 2012 21:37
Vážený profesore Piškote! Kdo umí, ten umí! Všechna čest! Moc jsme Váš životní elán potřebovali! Další vykřičníky příště!
Otík 17. února 2012 21:03
Smutné a krásné zároveň.
Tei 17. února 2012 18:24
Nevím, co napsat. Smutnoveselé. dojímavé, dokonalé Piškotovo...prostě originál je jen jeden. A doufám, pane profesore, že i nadále zůstanete velkorysý kocour a nadrásnete další zápisek, nejen pro Bubýčka a jeho nebeskou bandu. Díky.
Radava 17. února 2012 18:17
Piškotku, je moc dobře, že zase píšeš, zasloužil ses o krásné páteční odpoledne na Moravě :-))) trošku smutku, hodně smíchu, namixované přesně tak, jak to nosí i život.... jsi statečný vědec.
Karla z Končin 17. února 2012 17:00
Piškotečku, udělal jsi mi obrovskou radost. I mně se zamlžil zrak. Moc krásně jsi to napsal, úplně mě dostala slova: "V té nejširší dimenzi, kterou jsou... naše srdce."
Studie rysů je bombastická :-))))))))))))))))))
Ohromně se těším na další spisy.
Taťána 17. února 2012 16:04
Piškotku a Lucko díky.
Betty 17. února 2012 15:24
Milý pane profesore. Moc vám děkuji za dokumentaci zásadního zlomu ve vaší kariéře. I Bubíček je jistě potěšen. My na něj pořád s láskou vzpomínáme. Tak pište, pište, ať si za duhovým mostem počtou, co všechno jste zase vykoumal a objevil. A my tady se k nim nenápadně přidáme :-))))
Hanako 17. února 2012 14:30
HIhi, tak to je něco, nejdřív plakat a pak se smát a nakonec volat HALEJUUUUJAAA HURAAAAA PIŠINEK PÍŠE SPISEEEEEEEEEEK HURRRAAA. Ano ano pěkně dokumentaci pro smečku za Duhovým mostem a i pro nás, tlapku líbám a oddaně se skláním a těším na další spisek.
To sekce v národním mnuuuzeu zní báječně, možná by to šlo vystavovat i ve Veletržním paláci, když tam může bejt Knižákova mazanice proč ne UMELEC tvého ranku
sarah 17. února 2012 14:11
Dojata (zmínkou o BuBu) i potěšena (studií o rysu) Vám, ctěný a vážený PP, děkuji za obé :-). A s výkřikem ars longa, vita brevis přeji mnoho dalších úspěšných růžovonáplasťových resuscitací!
Sherlocková 17. února 2012 14:04
Tak utřu slzy z tváří a utřu tu loužičku, co mám pod sebou. Pak se půjdu podívat na tu včera servanou tapetu v předsíni, jestli jsou to krásně rovné čáry kvalit vašeho uměleckého rysu. I když mám pocit že Puntík se vyžívá ve vlnovkách.
Aglája 17. února 2012 12:53
Ufff, tak ses mi nejdřív kočourku trošku před tím monitorem rozmazal, pak zase rozesmál. Profesore, doufám, že vezmeš své pojednání velmi zevrubně, Bubík vás sice sleduje, ale chce to mít na papíře, aby se k reportu vracel. Doufám, že velká holka dodá i fotodokumentaci, takovej krásnej rys, 20 rovných čar, vysoustružených tvou tlapkou. Přední.zadní.přední.zadní. to je jistě technický skvost. V Prahočišsku nám zrovna rekontstruujou Národní mňauzeum, doufám, že se brzo ozve pan Lukeš a požádá holku o přenesení tohoto skvostu do sbírek mňauzea. Když už lákají dvounožce na mamuta, proč ne na expozici, kterou věnujou tvým objevům a pojednání. Ehm, to vůbec není špatná myšlenka, zřídit expozici vašich objevů pane Profesore! Jára Cimrman už svý muzeum má, tak proč ne náš milovaný vědec? Prosím piš dál.
Milena 17. února 2012 12:11
Cha cha pěkně vzpomínkově smutný i současně veselý zápisek. Tak to má být. Od každého trochu. I Hrošík se určitě baví.
Beruška Pajdulčina 17. února 2012 11:28
Ahoj jihočičská smečko, Bubíček děkuje za zprávy z domova. Jsem mu je musela přečíst, neb mám více než 3 plně vyvinuté buňky. A budu číst i nadále, dostanu za každou stránku 1 kranuli. Proto prosím o psaní více stránek :D Všichni z poza mostu posíláme pusinky, vrnění a drápání našim holkám a klukům, kterým je po nás smutno.
Vaše Beruška, Bubík a zbytek nebezské bandy :*
chipushit 17. února 2012 10:56
Vážený a milý pane Profesore Pišutko, Vaše výzkumy přesahují naší Galagii a míří až za Duhový most. Nádhera! Jen tak dál! Vaše obdivovatelka Táňa
Alča 17. února 2012 10:05
Pišutko na Bubíka taky vzpomínáme a je nám smutno. Jsi hodný, že mu to všechno, ale opravdu všechno sepíšeš. Už bylo fakt na čase:-)))
tasma 17. února 2012 8:44
Nad první částí se mi trochu zamlžil zrak, ale Pane Profesore, vaše rýsovací objevy mi zase vykouzlily úsměv. Hodně dalších bádacích úspěchů přeji! =o)))
LuckyL 17. února 2012 8:23
No super, pán profesor. Geometrické nadanie vyzerá nádejne, škoda, že nie je fotograficky zdokumentované toto prvé objavné dielo. A vetu "mně jsem upadl já" si píšem do pamäte...ale dúfam, že ju o sebe nebudem musieť v dohľadnej dobe použiť - na súčasnej snehovej kalamite si môžem spadnúť raz-dva...
Ajuš 17. února 2012 8:00
No konečně Piškotku, chyběl si nám. Geometrie to je věda - ale vy jí pane profesore zvládáte bravůrně všema čtyřma, jen tak dál. Zdravíme všechny kočkokolegy i ty za duhovým mostem.
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Přitlapkovat se
1 025 480 700x / 4x
