Kočrespondence pana Profesora - Implementace

Tak tě zas tam nahoru zdravím, milý kočlego Bubu Hrošíku, a abych tě moc dlouho nezdržoval od vsoukávání kranulí z myski a pokojného trávení, hned začnu s další částí mojí kroniky pro tebe.

23. 6. 2011
Jsem ve spisovně. Nemohu být jinde, protože jedině ve spisovně mohu sepsat spis. Svůj. Další. Objevnej. Základem spisu je pečlivý výzkum pohybu splašeného skřípavého černého tělesa, které nám bylo na území vneseno nejmladší a prostřední holkou. Původně jeho vnesení zdůvodnily nutností doplnit počet nás na našem území na obvyklý počet čtyř. Po krátkém čase jsem došel k závěru, že splašený element sem byl donesen proto, aby velká holka pochopila, že vydrží prakticky cokoliv. Dále proto, abych měl nové podněty k výzkumu. A to tedy mám!! Již jsem díky elementu rozpracoval spis Kolikrát denně je možné vydat skřípavý výkřik? Výsledek? Mockrát!
Velkým přínosem pro vědu, výzkum a lidstvo vůbec je i spis, zaznamenávající počet úpění holky na téma Co jsem komu udělala, že jsem potrestána Vopajšlíkem?? Zatím jsme u počtu 237, ale myslím, že to zdaleka není počet konečný.
Teď ovšem pracuji na spisu Zakopne na schodech vždycky nebo někdy ne? Zatím je závěr jasný – zakopne vždycky! Základním místem výzkumu je schodiště. Základním prvkem výzkumu je holka. Velká. A černé těleso. Uskřípané. Pokaždé, když velká holka zamíří ke schodišti do patra, černé těleso se s jásavým hlasitým výkřikem vymrští a řítí se za holkou. Vrhne se na schodiště. A vždycky, úplně vždycky zakopne. Na pátém schodu. Zakopne, rozpleskne se, vydá jásavě skřípavý výkřik, oznamující, že žije, a radostně se řítí po schodišti vzhůru. Řítí se zásadně tak, že se motá holce pod nohama, před nohama a mezi nohama. Holka taky vydává výkřiky. Hlasité. Jejich obsah se moc nemění. Většinou slibuje nějakému černému teroristovi rozkouskování na prvočástice, zastřelení pro výstrahu a přilepení na gauč v obýváku. K nejhlasitějším pak patří slib Až se o tebe přerazím, tak tě přerazím!! Žádný ze slibů zatím černého teroristu od skotačení na schodech neodradil. Je vytrvalej a systematickej! Vyběhne – vykřikne – zakopne – vykřikne – pokračuje. Vyběhne – vykřikne – zakopne – vykřikne – pokračuje. Vždycky.
Když se řítí ze schodiště dolů, vykřikuje taky, ale nezakopává. Jen dole někdy nevybere zatáčku a občas narazí do zdi. Zatím to nemá vliv na jeho čichové čidlo, které si nárazem nezplacatil, takže podle holky má dál čumák tak špičatej, že by s ním mohl vyrývat na záhonu řádky pro sázení brambor.

24. 6. 2011
HA!! Změna!Překvapil!!
Holka zamířila ke schodišti. Terorista se vymrštil.
Vyběhl.
Vykřiknul.
Vlítl na schody.
První schod. Druhý. Třetí. Čtvrtý. Pátý!!
Nezakopnul!
Řítí se dál.
Šestý schod, sedmý, osmý...
PRÁSK! Zakopnul. Na devátém. Zamotal si packy. Natáhnul se. Vykřiknul. Skřípavě.
Sjel o tři schody dolů.
Vykřiknul, vyskočil... a ještě stihnul holce na posledním schodu vletět přímo pod nohy. Nečekala to. Zařvala, zakopla o černou překážku a přistála na na podlaze. Dunivou ránu vyvolalo setkání kolene a loktu holky s dlaždicemi. No. Věděl jsem, že má holka bohatý slovník. Ale že ho má až tak bohatý, to jsem opravdu netušil.

26. 6. 2011
Jsem kocour. Holka není kocour. Přesto jsme pod mým vedením dovedli naše souznění k dokonalosti. Jsem pracovitej kocour. Holka taky není zrovna líná. Dobře se doplňujeme. Jsem hodně pracovitej kocour. Holka sice říká, že bych v zájmu zachování jejího duševního zdraví klidně mohl být pracovitej méně, ale myslím, že to tak nemyslí. Ví dobře, že ji svou pracovitostí inspiruju. Povznáším. Obohacuju. Jo. To jsem prostě celej já!
Kocour má pometeno – holka má pomateno. Má pomateno, protože hodinu hledá ten papír, který, pometen ze stolu mourovatým pometlem, zapadl za stůl...

Kocour v rozletu – holka v rozkvětu. Když uklízela střepy z hrnku, který se nějak omylem připletl do letové dráhy rychlé mourovaté střely, tak povídala, že z těch střelených akcí jednou rozkvete. Vzteky.

Kocour má rozehráno – holka má rozhledáno. Protože ten bezva šišatý míček, který byl na fotbálek jako stvořený, prý není míček, ale nějaká fleška. No. Ať je to, co je to, zajelo to po odpálení mourovatou tlapkou až dozadu za sedačku. Holka to pracně hledala a teď se souká. Pod sedačku. Miluju chvíle, kdy holka leze po čtyřech. Kdyby se pohybovala s větší elegancí, tak už by byla skoro kocour. Byla by skoro celej já. A tím by bylo jednou provždy dokázáno, že jsem dokonale inspirativní. Kocour.

Piškot Pišutka v.t.

Foto: Skřípající černý terorista na schodišti – Co jéééé? Na sedmým schodu jsem teda ještě nikdy nezakopnul!!

Sdílejte!  |  O sdílení

15 komentářů

Reklama
Reklama