Jmenuji se Afrodita, ale volají na mě Áďo, nebo Ádinko a nebo taky Aďule - když zlobím. Bydlela jsem se svou kočičí maminkou a 4 sestřičkama a jedním bráškou. Jednoho dne přijela paní s klukem a holkou. Pořád říkali, jak jsem krásná a mně to dělalo dobře, tak jsem se před nima předváděla a producírovala. A najednou mně lapli a strčili do bedýnky - naštěstí jsem tam měla svůj polštářek, který voněl mojí maminkou, tak jsem se brzy uklidnila. Když otevřeli zase vrátka, hned jsem vylezla, ale přišel ke mně takový velikááánský kocour. Tak jsem si o něj hned otřela hlavičku, jako že bych se s ním chtěla kamarádit. No, nadšeně nevypadal, ale očuchal si mě a taky mě olízl. Chvilku jsem to tam prozkoumávala, ale pro jistotu jsem zalezla schovat se za kuchyňskou linku. Ale pak mně to nedalo a stejně jsem vylezla. Ten kocour - je to obr, je mnohem větší, než moje kočičí maminka - mně říkal, že dvojnožce už má zmáknutý, že se nemám bát. Moje nová lidská mami mně dala papu, ukázala mně, kam budu chodit na záchodek a dala mně hračky. Jééé, to jsem se vyblbla. A kámoška mě chová a ňuchňá se se mnou. A kámoš, ten si se mnou tak hrál, až jsem se celá zadýchala - ale móóc se mi to líbilo. Jen ten největší dvojnožec kouká tak přísně a když si zaškrábu na koberec, tak se mračí. Tak jsem se k němu jedno ráno přitulila v jeho pelíšku a pohladil mě. Ale budu muset dát pozor, aby mě náhodou nezalehl, to by ze mě zbyla asi jenom placička. Jinak to vypadá, že sa tady budu mít dobře, Daník už mně ukázal, jak se hraje hoňka, jak se chodí na okýnko a kde jsou rybičky. Ale ty jsou prý jen na koukání. Tak se tu mějte pěkně. Já se zase ozvu. Mňauky Áďa
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?