Zpráva o stavu hubnutí

Včera byl Matýsek zase ve světě.
Že by byl ochotný chodit do schodů, panička nepředpokládala. Vynesla ho až nahoru do čtvrtého patra. Matýsek se celou cestu neklidně vrtěl. Na odpočívadle se rozhlédl a hned zalehnul u správných dveří. Praprapředci ve stepi si na schody a patra nezvykli a Matýsek je taky ignoruje.

Jelikož se nehodlal hnout, panička odpochodovala pro šunku.
Nezapomeňte, že už čtrnáct dnů jsme nic takového neviděli!
Nejdřív mu dala ochutnat, že to není žádný podraz.
Založila stezičku z malých soust směrem ke schodům jak v pohádce o Perníkové chaloupce.
Matýsek je charakter. Na šunku kašlal. Od dveří se nehnul.

Panička pokorně šunku sebrala a odevzdala.
Snesla Matýska o patro níž. Celý postup opakovali.
Matýsek je zásadový. Má rád kuře. Nechce sportovat. Chce domů!

Co ho znám, vypadá jako dělová koule. Chlupatá a s nožičkama, ale jednolitá hmota. A tuhle si panička poprvé všimla, že mu plandá zástěra!
Dárek, který běhá, skáče a předvádí různé akrobatické prvky, žádnou zástěru nemá...

Panička se nadšeně potopila pod postel pro váhu.
Vážení, jak račte znát, je složitý proces.
Na začátku je třeba zaujmout postoj gotické madony s Ježíškem posazeným na vyklenutém boku, jenom tak je vidět na ručičku váhy.
Jenomže chlupaté miminko sebou mele a kouká, kudy by zdrhlo.
Následuje pozice korpulentní barokní madony s medvídkem v náručí.
Matýsek neuteče, ale přes dvě břicha na tu zatracenou váhu neuvidíte.
Nejvhodnější je metoda pytle brambor přes rameno.

Postupně zjistíte několik čísel, jejichž průměr snížíte o váhu paničky bez Matýska a získáte jeho váhu s přesností měření poločasu rozpadu radioaktivního uhlíku (plus mínus 2000 let a pět kilo).

Při této vyčerpávající akci panička zjistila, že Matýsek nehubne. Ještě smutnější je možnost, že půl kila, které možná Matýsek shodil, panička pro změnu zase nabrala a tím je veškerý efekt v háji!

Jednou ročně v červnu, aby se to dobře pamatovalo, se odčervuje.
Dokud byl Dárek mrně, chodila s ním panička každý měsíc na veterinu a tam mu do pusy stříkli pastu a on vrčel a prskal a cákal a nahodil částečně personál, částečně ordinaci a panička ten zbytek pak doma ze sebe seškrabala. Ale táhne mu už na devátý měsíc, tak byl povýšený mezi opravdické kocoury.

Pro jistotu šel na řadu nejdřív. Panička ho načapala, jak se protahuje na sluníčku na okně. Než zmerčil, která bije, naťapala mu na kůži do srsti na tři místa za krk. Byl tak překvapený, že ji stačil kousnout jenom jednou.

Matýsek, nic zlého netuše, spal na koberci. Když po něm hrábla, trochu popošel, ale to už to bylo skoro hotové.

Jediný, kdo se včas schoval pod křeslo, byl kdo? No přece já! Já, mazaná Kačenka!
Jakmile se začne panička podezřele hlemejždit po bytě, už se schovám.
A udělala jsem dobře. Beztak panička kocoury umazala nějakým prevítem.
Matýskovi to bylo jedno, když viděl, že nebude nic k jídlu, zase si šel lehnout.
Dárek sebou chvíli mlel, pak udělal Travoltu, jedno z těch upatlaných míst si projel packou a hned olízl. To si nepřejte vidět, jak se panička lekla. Netušila, že má tak dlouhé tlapky, že si až tam dosáhne!

Dárek se zatvářil překvapeně. Bodejť by ne. Nebyla to zřejmě žádná chuťovka. Okamžitě začal slintat.

Panička na sebe rychle házela šaty, že pomažou na veterinu. Ale jak tak ve spěchu třískala dveřma od skříní a od koupelny, Dárečka to zaujalo. Přestal slintat a začal ji stopovat obvyklým způsobem. Přece u toho nemůže chybět, když je nějaký rozruch!

Rozhodla jsem se, že nevylezu.

Panička si sedla a koukala na Dárečka, co bude.
Dáreček koukal na paničku.
„Už s ní zase nic není,“ pomyslel si otráveně. Vylezl jí na klín a stočil se do klubíčka.
Panička poslouchala jeho pravidelný dech. Dárek spinkal. Odčervování dá jednomu zabrat!

Konečně byl klid. Musela jsem se napít. Panička se ani nehnula. Předstírala, že tam vůbec není.
Usoudila jsem, že udělám nejlíp, když si taky půjdu zdřímnout.
Zalezla jsem do přepravky. Tam je jedna v bezpečí. Když kocouři dorážejí, dám jim pár pohlavků a oni si to rozmyslí, obtěžovat kočičku!
Hlavu jsem si složila na pacičky a zavřela oči.
A co myslíte, že se stalo?!
Dárek se probudil. Seskočil a šel na obhlídku rajónu.
A mně koukal z přepravky jenom kousek krku. A hned mi tam panička nakapala. Taková zákeřnost. Kdo se jí o to prosil!

Večer bylo za odměnu kuře! Úplně malilinkaté, sotva oblíznout, v misce nebylo ani vidět, ale bylo to opravdické kuře!
Dojíst jsme se museli zdravotními granulemi. Když je hlad, co naděláte...

Sdílejte!  |  O sdílení

12 komentářů

Reklama
Reklama