Nový „bejvák“ a nový „rodičové“

Kuk, tak se Vám musím představit… já, Mija von Pup (oficiálně), Mijuška, Mijunda, Mijda, malý Pupík, čičina, ale na žádný jméno neslyším :o)
Prý jsem vysněné miminko mojí nové maminky. Pomalu už si zvykám oslovovat ty veliký dvounožce maminko a tatínku. Jsem u nich něco přes týden. A jak to teda probíhalo celý dlouhý týden v mém novém „bejváku“? Hned jsem byla označena za Turbo kotě, které se ničeho nebojí :o) Páni, to jsem čučela, vůbec se mi nechtělo spinkat a musela jsem hned první večer všecko prošmejdit, co kdyby mě zase někam odnesli :o/ Na mňauk mi nikdo neodpovídal, tak jsem usilovně hulákala a u toho čumákovala nový byteček. Byla jsem pronásledována na každém kroku, ale mě to nevadilo, aspoň jsem se nebála. Mističky jsem si našla hned, ale na záchůdek mě museli odnést, já si tam nejdříve lehla a hrála si s písečkem. Nová maminka (teď už má jediná) mě vzala pacinky a hrabaly jsme spolu. Jako první jsem objevila velikou kytičku, měla vlhkou hlínu a mě to nutilo se tam prostě vyčůrat, ale objevil se velikánský dvounožec, chňapl mě a šup na záchůdek… jo, ták na tohle to je :o) Další objev byla myšička a míčky, maminka je strašně hodná, hrály jsme si spolu do té doby, než jsem usnula a maminka usnula se mnou :o) Mají takové měkoučké pelíšky. Tulí se dvounožci k sobě, tak sem se musela vetřít mezi ně a vrníkovat jim do ouška. Po chvíli mě ale nebavilo spinkat, mňoukla jsem si pro pohlazení a přesvědčilo mě to a chrněla jsem dál. A tak se to opakovalo až do doby, kdy se objevilo za oknem sluníčko. A trampolína na spící mamince je fakt bezvadná :o) Tak jsem přežila první noc a nic se mi nestalo, chloupky jsem neměla zkřivené. Jo a abych nezapomněla, hned první večer jsem poznala celou člověčí rodinku mojí maminky, jsou moc fajn a říkali mi, že mám starší nevlastní sestřičku. Po probuzení mě rodičové uklidňovali, že odpoledne si se mnou přijde hrát člověčí babička a oni se budou někde bavit. Téda, takhle mě hned odložit :o/ Tak jsem musela vymyslet plno nových blbin, aby babča měla o čem povídat. Vynalezla jsem si šplhací místečko na tapetách, to vám byla bžunda. A také jsem zalezla za lednici a pod lednici, bábina ze mě měla málem šok, ale přežily jsme to spolu. Mamina s taťkou mi pak říkali, že se nemohli dočkat, až budou doma se mnou :o)))) Jásala jsem radostí a skákala jako kozlík.
Tak zatím pac, nemůžu vás zavalit mým skvělým smyslem pro bžundu hned, ale pěkně po kouskách... Mijuška vopička ze Strašnic.