Vážení, tak se z toho pomalu dostávám... A stejně pořád chodím a opatrně načuhuju za každý roh, jestli tam ten vetřelec náhodou nečíhá...
Abych vám to vysvětlil, tak moje dvounohá je přímo posedlá kočkama všeho druhu, hlavně Mnou. Ovšem i těmi, co její nejsou. Zářným příkladem budiž minulý čtvrtek, kdy šla na procházku (podotýkám beze Mě, to je drzost!). Tvrdí, že jí přes cestu přeběhlo malé kotě a schovalo se pod auto (Bůhví, kde a komu ho ukradla!), a že sotva na ní vrhlo svůj nevinný pohled, tak neodolala a chtěla si ho pomazlit. Fuj, cizího tuláka, zablešenýho, špinavýho, br. Ten špinavec se k ní prý ale začal neskutečně tulit a vrněl prý jak traktor, navíc byl celý zubožený, vyhládlý a špinavý. Po chvíli ho pustila na zem a chtěla jít domů. Ale to by nesměl ten zloduch s mníkotem přiběhnout zase k ní. Jí se ho zželelo (nevím teda, co jí to praštilo do hlavy...) a rozhodla se vzít ho domů a dát mu najíst.
Jako by nestačilo, že je doma samotný a hladovějící Já (no a co, že je plná miska? Já mám hlad!).
Já se doma spokojeně válím na poličkách, které navrtali dvounozí speciálně pro Mě, a když jsem slyšel rachtání klíčů ve dveřích, spustil jsem tlapu dolů, aby Mě mohla dvounohá pohladit. Čekám, a nic...
Co??? Slyšel jsem mníknutí??! Néé, to nééé...
Dvounohá si nesla v rukách mrňavého, špinavého řvoucího vetřelce! A HLADILA HO!!! No to už přestává všechno! Slezl jsem dolů, abych zjistil, jestli Mě nešálí zrak. Nešálil... Ten malej si to navíc štrádoval do MOJÍ misky, vlezl tam oběma předníma tlapkama a nezřízeně mlaskal. Střídal poctivě misku s granulema a misku s kapsičkou, než sežral za 5 minut to, co já mám na tři hodiny! A dvounohá ho v tom ještě podporuje! Pak malýho přežranýho vzala a odnesla na MŮJ záchůdek, to snad chtějí vyštípat nejhodnějšího domácího Mě???
Jakmile vetřelec vylezl ze záchůdku, hned jsem mu šel ukázat, zač je toho Míšák. Skočil jsem na něj (a bylo Mi jedno, že Já vážím 6 kg a on tak 300 gramů), zakousl se mu do krku a vrčel tak zlověstně, až se i dvounohá bála. Sebrala Mi ho a pustila ho na obhlídku. Pak Mě hlídala, abych na něj nemohl... Ale pak pochopila, že Já jsem tu doma, a že si území chránit musím. Nechala Mě, abych vetřelce očuchával a příležitostně na něj skočil. Odehnala Mě až ve chvíli, kdy si šel vetřelec laskavě posloužit do MÝCH mističek (což bylo za těch 20 minut, než přijel dvounožec z práce, asi desetkrát!), a pak taky, když jsem vetřelce moc kousnul a on ječel.
Celou dobu od chvíle, co přišli, do chvíle než přijel dvounožec z práce, si dvounohá pro sebe mrmlala něco ve stylu To bude průšvih, Přece by ho nevyhodil, Reklama na Whiskas, Jak mu to diplomaticky vysvětlit a podobné věci, z čehož jsem vypozoroval, že dvounožec nebude úplně souhlasit s pobytem vetřelce na Mém území. Hurá, konečně spojenec.
Když dvounožec přišel, dvounohá se ho nejdřív ptala, jestli má dobrou náladu a jestli je v klidu. Má z něj respekt, to je dobře! Řekla mu, že asi mají koťátko, načež se dvounožec zhrozil, ale to ho bůhvíproč přešlo, když mu dvounohá vetřelce ukázala. Prý je jak z reklamy na granule Whiskas?? Pfff to určitě. Zablešenec je to! A dvounožec Mě teda pěkně zklamal, spoléhal jsem na něj. To mu nedaruju.
Zbytek večera se nad vetřelcem rozplývali, čistili mu oči, uši a čumák, a on si u toho klidně usnul. Je divnej... Ale teď přijde to nejhorší. Prý abych ho v noci nemučil, tak pán domu, tedy Já, bude spát v obýváku a ten vetřelec s dvounohýma za dveřma v ložnici!!! To není fér! Zavřít nejhodnějšího Mě za dveře??! Kde je nějaká kočičí spravedlnost?!
Do rána se to dvounožci v hlavě rozleželo, že doma být vetřelec nemůže. No prosím, konečně dostal rozum! Dvounohá pak chvíli chodila s takovou krabičkou u ucha a něco do ní říkala. Vyšlo z toho, že vetřelec pojede na výlet, že ho chtějí někde vidět. Pro jistotu jsem ho ještě párkrát zparalyzoval, aby věděl, že tady už jeden kocour je.
Večer se vrátili dvounožci domů, ale vetřelec nikde... Prý se tak moc líbil, že si ho nechala dvounohé mamka. To jim tak budu věřit, po tom všem! Tss...
Foto: Vetřelec s oběma tlapkama v misce a vrchní hlídač :)
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?