Šelma dostala napomenutí před nastoupenou kočičí jednotkou. Čtyři roky tvrdého výcviku a šelmě stačily pouhé! čtyři měsíce a veškerá snaha je v háji.
Začalo to jednoho podzimního odpoledne, kdy jsem se zadívala na dvounohou, a co mé zelené oči neviděly: hladká tvář, žádná vráska, dvounohá plná energie.
Tak jsem si předvolala pumu k vysvětlení situace na střechu terasy a to jsem tedy koukala.
Za všechno může ta stříbrná sibiřská kočka.
Šelma jde spát k dvounohým do ložnice, způsobně ulehne na deku a vstává s dvounožci. A kdepak je moje výchova, že správná kočka vstává ve tři ráno? Já se například vykutálím ze skříně, velmi hlasitě si umyju kožíšek a pak jim předvedu hudební vystoupení na žaluzie. Puma začne už večer, dvounohá zalehne večer do pelechu, vezme knížku a po dvou přečtených větách má před očima chlupaté černé písmenko přes celou knížku, popřípadě získá perfektní výhled na růžový terč na zadní straně kočky. Ve tři ráno pak puma začne mít nedostatek mazlení a dvounohou se budí otečkovaná studeným a mokrým čumákem. Kocour se zase pravidelně ztratí na chodbě mezi obývákem a ložnicí a velmi hlasitě a zoufale mňouká, aby ho někdo přišel zachránit. Tímto způsobem se dvounohá naučila chodit v noci po bytě se zavřenýma očima (nechce se vzbudit), mně otevírá okno, abych mohla na ranní průzkum, pumu odnáší z ložnice a kocoura chodí uklidňovat. Už měla krásné tmavé kruhy a kromě vaků pod očima neměla jiných zavazadel. Dokonce jsem už zahlédla i dvě krásné hluboké vrásky. A teď? Šelmě stačil pouhý týden, dvounohá spala celou noc a veškerá naše snaha je pryč.
Lezení na strom? Ta stříbrná naivka poprvé vyleze na strom a pak z něj sleze. Copak jsme někde v Chouzavé, aby kočky lítaly a perfektně šplhaly o stromech? Já jsem dvounohé pravidelně zvyšovala adrenalin, když jsem se vyšplhala sousedovi na stříbrný smrk a pak jsem hlasitě vřeštěla, ať mě přijde zachránit. Jak jsem jim krásně udržovala sousedské vztahy, když musela zvonit na souseda a prosit ho, aby otevřel dveře na svůj balkón a donesl mě dolů. Dokonce měla v telefonu uloženou sms, jestli bude tak hodný a sundá naši praštěnou (to si s ní ještě vyřídím, nebojte) kočku ze stromu. Dva roky jim to vydrželo, než jednou soused nebyl doma, bylo hnusně, mě to nebavilo a slezla jsem sama. Dvounohá na to bohužel přišla... Puma vyleze na sakuru, přeskočí na střechu terasy a příšerně řve, aby jí někdo sundal. Dvounozí pobíhají se žebříkem a loví ubohou kočičku. Tuhle se málem dvounohá oběsila na řetízku, který se jí zachytil ve větvích, ale pumu ze stromu sundala. Kocour občas odněkud spadne, prostě pohodička.
Ti jejich vlkodavové už každého z nás oslintali, ti dva domácí peciválové samozřejmě ví, že když jsou venku, že nesmí chodit ven, ale pokaždé to zkouší, jestli náhodou neproklouznou a dvounohým prchají. Já ne, já jsem mazačka a na mě si psi nedovolují. Ten rychlý start, který předvádí dvounohá, to je prostě nádhera. A to, že psiska dostanou držkovou, když nás honí, občas i mě, to je sladká třešnička na dortu. Šelma ne, šelma sedí v kuchyni a vrčí na psy. Ještě, aby nám začala dvounohá tloustnout. Jo, teď jsem si vzpomněla, jak dvounohá seděla u psů v kotci, trimovala psovi uši, psice chrněla v boudě a puma vylezla na kotec a ze střechy na dvounohou mňoukla. Dvounohou málem švihlo, protože byla ráda, že pes leží a neprotestuje proti škubání chlupů, puma se neustále dožadovala paničky, dvounohá volala na dvounohého, ať jde sundat pumu ze střechy, ten nechtěl, že má na klacku špekáček, dvounohá zvyšovala hlas, dvounohý opustil špekáček a honil pumu po střeše, psi se samozřejmě zvedli a pobíhali po výběhu, puma měla obrovskou radost ze hry, dvounohý měl oblíbené průpovídky o praštěných kočkách, prostě nádhera.
A tohle všechno šelma svým chováním zkazila. Ano, uznávám, že má perfektně uzpůsobené tlapky k roznášení kočkolitu po celém bytě a jde jí to, nám se nikdy nepovedlo zanést stelivo úplně všude. I dvounozí mají radost, když mají chodidla olepená stelivem, vytřepávají si ho z oblečení a podobně. Dobře, i chlupy pouští celkem obstojně, ale to nic nemění na tom, že netrénovaný člověk ztrácí postřeh a vůbec celkem rychle zleniví.
Proto jsme si šelmu předvolali a napomenuli jí. Je to holka nadaná, hned druhý den zkoukla díru pod plotem, když jí dvounohá volala, ohluchla a vlezla sousedce do sklepa. Dvounohá zbledla při představě, jak se šelma někde schová a už nikdy nepřijde, vyslala mladou, aby jí zkoušela volat a šla si dát panáka s tím, že na to nemá nervy. Celkem obstojně mizí v třetí dimenzi (šelma), což dvounohé pravidelně zvedá tlak. Možná nakonec zapadne... šelma, ne dvounohá!
Foto: Já teda šelmu zavolám, ale ty jí to řekneš, jo?
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?