Pozoruju střídání ročních období a nepřetržitý cvrkot na našem dvoře...
Na mřížemi uzavřeném a zamčeném únikovém schodišti obchodního domu je průvan. Ale v rohu leží regulérní matrace z postele, včetně několika polštářků, dětského fusaku a deky. A kočičáci, jak se na svých toulkách míjejí a potkávají, nepochybně spříznění víc, než by bylo zdrávo, dokáží v zimě zalehnout bok po boku a hřát se navzájem.
Tajné porody se nejspíš odehrávají v podzemním labyrintu teplovodního potrubí, jehož vstup je zajištěn poklopem a plotem z pletiva u prodejny na druhém konci dvora. Jídla i vody z misek ubývá, ve vzácných případech byl zachycen podezřelý zvuk, ale žádné kotě nikdy nebylo spatřeno.
Dedukce vychází pouze z pozorování tlustých koček mizících na inkriminovaném místě, které se po několika dnech zjevily jako své vlastní vychrtlé stíny.
Poprvé se batolivá koťata, nejistá na vratkých nohách, objevují až v nejnižším koutě pod nájezdem na parkoviště.
Zdá se, že pečlivé matky je tam stěhují, když pominou mrazy a je třeba s hladovými krky zaujmout pozici blíž potravě.
Páníček se tam kdysi pokoušel po čtyřech vlézt. Ale v nepřehledných úlomcích panelů a stavební suti by se mohlo ukrývat cokoliv, člověk v šeru nemá šanci něco vypátrat, natož to chytit.
Teď už tam jsou nainstalované mříže, které člověk nepřekoná, kdežto kočky snadno...
Když koťata vytvoří úhledný vláček za matkou a jdou si prohlédnout její obvyklou krmivovou základnu, jsou už velká a dostatečně zdivočelá na to, aby se lidem zdaleka vyhnula.
Jen z našeho okna je vidět zadní trakt šesti hospod. A v každé hospodě k dispozici zbytky. Já bych to nežrala, ale místní toulavé kočky znají bezpečně svůj rajón a při pravidelné obchůzce se postupně najedí všechny.
Vyvážená strava podle příruček to není. Ale hlady neumřou.
Jsou zvyklé na svou svobodu a ostražité. Nikdy nejsou tak hladové, aby se nechaly pohladit, natož chytit.
Je s podivem, že jich nepřibývá. Jestli je kosí nemoci, těžko říct.
Spíš městská doprava.
Kotě, které se před zvukem jednoho auta na parkovišti schová za kolo druhého auta, má párkrát štěstí. A potom jednou ne...
Moje panička taky musí mít všechno!
Že omdlela na veterině, když Matýskovi brali krev, se vám nepochlubila, že...
V pátek ráno šla na krev sama. Neomdlela. Jenom předržela hlad, že se jí žaludek kroutil jako klubko zmijí. Pak si dala mastný rohlík. Břicho se dostalo do obrátek. Ještěže má tu nejmenší místnost jenom pro sebe. A bílý škopek zabrala taky. Ty lidi prostě nic nevydržej!
A aby té ostudy nebylo dost, musela odvolat cestu pro past na kočky!
To byste nevěřili! Ona chce chytat koťata!
Koťata jsou přece vždycky jako pytel blech. No, to ji chci vidět!
Že prej to někdo udělat musí...
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?