Zdar tlupo a ostatní!
Dnes vám povím, co jsem vypozoroval, jak se bezocasí krásně stresují z našeho krásného života. Probíhalo to asi takto:
Babuna s Pimpulou mají asi své dny a objevili sami sebe. Tedy spíše jeden druhého. Od rána a ranního krmení po sobě hopsají, dovádějí, koušou se a očišťují. Krom pravidelného a nutného denního spánku jsou jak siamská dvoujčata a dovádějí až hrůza. V podstatě se dá říci, že jsou okřikování asi tímto způsobem.
"Babuno! Nech toho Pimpulu!", nebo "Pimpo! Nekousej tu Babunu!" Vlastně ani dvounožci nevědí, co chtějí nebo co. Když dovádějí tihle dva, není to jen o hraní, ale také o přesunech některých překážejících věcí. Některé jsou přemístěny bezocasými, ale je to marné, přeci si tito dva nebudou hrát tam, kde je místo. Nelepší je to přeci tam, kde jsou nějaké výzvy k překonání, odstranění a nakonec k jejich likvidaci. To je pak proveden vítězný pochod středem pokoje a kuchyně s následným doplněním bříšek a ulehnutím bok po boku.
Tato činnost bezocasé minimálně znervozňuje a obávám se, že toto označení jejich momentálního stavu je příliš měkké.
Naproti tomu, jim v tlupě omarodila Terezka. Naše princeznička ulehla a dva dny se nehnula z místa. No nemohlo to dopadnout jinak než výletem k píchačovi, který samozřejmě naší princezničku opíchal. První den dostala 3 pigára, druhý den 3 pigára a třetí den jedno.
Mátoha se zvedla, nažrala a odešla ven na rajs, jakoby se vlastně nic nestalo. Ani nepoděkovala, potvora. Když jsem ale sledoval reakce bezocasých, tak jsem mírně znejistěl, jak ONI to vlastně s náma mají. Když si naše tlupa dole v boudě hraje, jsou na nervy a jeví známky nervozity. Kdyby měli ocas, dozajista by se s ním umlátili. Zase na druhou stránku, když někdo z té samé tlupy onemocní, jeví stejné známky nervozity. Jediný rozdíl je v tom, že po marodovi nic nehází, ale rovnou jej vezou k píchačovi, aby je ztrestal za to, že si dovolil někdo z tlupy omarodit.
Mají to dole v té mojí velké boudě těžké. Vlastně jedinej ideál v této době byl Kozin, který neustále tvrdě bdí a jen zcela ve vyjímečných případech se pohnul. Tu na jeden bok, tu na druhý. Nejdelší ušlá vzdálenost byla z pelíšku k misce. Zato je nutné uznat, že tuto trasu opakoval několikrát, takže se nedá říci, že by to byl nějaký lenoch, či povaleč. Prostě je to koza a taky má její tři smysly. Papat, ee, hají.
No, ještě že byl alespoň ten Kozin v pohodě, protože roztrojení povahy bezocasých bych už asi nezvládl odsledovat. Na foto jsem se vám pokusil dát alespoň náhled, jak se asi válel Pimpa s Babunou a jak se léčila Terka. Kozin už se mi tam nevešel, beztak by bylo vidět jen bezvládné kozí tělo.
Tak toliko NEWS z mojí velké boudy, od mojí tlupy. Kočkám zdar
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?