Státní svátky a Barunka

Státní svátky jsou významná věc. A pro rodinu Zajícovic letos dvojnásob.

Svatým Václavem to začalo, to už víte. Čas pokročil a já ve svém poznávání také. Otevřením 13. komnaty a zdoláním Pohoří Peřin, to pro mne byla významná kapitola v mém životě. Území Ložnice je různorodé, nechybí okno s pozorovatelnou, tajemná zákoutí pod postelí, schovávačky za skříní, soustava poliček a vchod do Koupelny. Tady se zatím držím při zemi. Bráchové se mi předvádějí s baletem po hraně vany, zkoumáním WC a ve finále zalehnou umyvadlo nebo pračku. Já zatím vzhlížím s úctou vzhůru a přemýšlím, kudy to jednou zvládnu já.

Největší zážitek byla Expedice do Pohoří Peřin. Bráchové mne vzali s sebou, napoprvé se mi výstup na Matraci nepovedl, krapet mi podklouzly tlapičky, ale napodruhé jsem to zvládla. To vám byla nádhera, měkoučko, teploučko. Maminečka mne předběhla a byla tam taky. Tak jsem ji přišla pošeptat do ouška, jak jsem šikovná, a radostí jsem začala vrnět. Trochu jsem si schrupla. Maminečka říkala něco o lehkém spaní, ale já spala dobře. První noc mne ještě vrátili do karantény, asi abych neměla výškovou nemoc. Ale brácha říkal, že se báli loužiček... ale to jenom napoprvé, pak už jsem jim mňoukla, že Pohoří Peřin musím stále prozkoumávat a že je to nadlouho. A měla jsem pravdu. Objevila jsem pod masivem Peřin skrytý pohyb - určitě tam sídlí myšky všudybylky. Tak jsem zahájila útok. Maminečka říkala, že to jsou nohy, ale já vím své...

A jak jde život? Dobře, mističky plné, já spokojená, bráchy jsem si vycvičila. Učím je, jak se prolítne celý byt za pár vteřin. Spravedlivě si půjčujeme pelíšky, krabice, hračky. Takový normální život v tlupě.

Taky jsem už byla dvakrát v práci. Zatím jenom brigáda po hodině. Já bych v čistírně vydržela déle, ale maminečka déle nevydrží sledovat neposedné kotě.

Zprávy zakončíme vzpomínkou na 28. října. To je také důležité datum, hlavně pro mne. Maminečka vyhlásila křtiny a pozvala kmotřičky na bábovku. Jedna kmotřička přijela od Dárka a spol. z  Hradce a druhá od Týnky a spol. z Pardubic. Maminečka se vyhecovala a upekla třenou bábovku ke kafíčku. Já jsem byla z toho celá tumpachová, kmotřičky přijely, my kotíci vyklidili pozice. Kmotřičky začaly vytahovat dárečky, pro všechny i maminečka dostala dárek. Maminečku to dojalo. Pak baby pobraly co potřebovaly. A my kočičí smečka jsme pomalu vyčuhovali a zkoumali, koho to čerti, pardon, samo nebe seslalo. Nechali jsme se prohlédnout, maličko pohladit. Kmotřičky se rozplývaly nad naší krásou. A všichni byl spokojení.

Dodatek: ten den mi bylo dopočítaných čtvrt roku a vážím 1 750 g.

Tak jsem vám to vymňoukla a zase někdy napíši.

Sdílejte!  |  O sdílení

10 komentářů

Reklama
Reklama