Kocour je Kocour

V pátek na desátou hodinu dopoledne byl Kocour objednaný na veterině na kontrolu po měsíčním pobytu v zajetí.
V devět ráno byla panička v rámci možností vyfiknutá a zpakovaná včetně jeho bobků v zavařovačce v tašce.
My jsme dostali kladenku v kuchyni jako obvykle. Kocourovu porci panička nacpala až dozadu do přepravky v pokoji. Ještě kolem trochu mávala prázdným táckem, aby tu vůni nemohl přehlédnout. Potom si nachystala dvířka přepravky a tiše jak pěna čekala, co bude.
Dvacet minut se nedělo nic. My už měli příděl sežraný a Dárek halasně vřískal za dveřmi, zatímco Mates se pokoušel zavřené dveře pokoje podhrabat.
Ve tři čtvrtě na deset Kocour opatrně strčil hlavu do přepravky.
Panička se nadechla, Kocour popadl kořist a zmizel pod křeslem.
Panička nachystala další kolečko a zavolala na veterinu, že sice určitě přijde, ale vůbec neví kdy.
Kocour pod křeslem se uložil ke spánku. Kladenka v přepravce poklidně osýchala...
Odpoledne Kocour vylezl a obezřetně vstoupil do přepravky, zadní nohy zanechávaje venku.
Panička mu žďuchla dvířky přepravky do zadku, on nadskočil a prodral se ven. Zbytek odpoledne trávil na okně, o návnadu nejevíc nejmenší zájem.
S počínajícím soumrakem rozvážně sestoupil z okna do postele a usedl na polštář. Panička užasle pozorovala, jak strnul a zamyslel se.
To přece není možné, říkala si, vždyť by si počůral ocas?!
Místo večeře, na kterou jsme my hodné kočičky měly už dávno nárok, panička převlíkala postel.
K večerní porci konzervy vlezl do přepravky úplně klidně. Zřejmě tuší, že na veterině jsou jenom do šesti a přes noc ho panička v bedně zavřeného držet nebude...

V sobotu ráno bylo jasné, že Kocour už je zase vyjančený a bojí se každého pohybu.
Panička konečně dostala rozum a došla na veterinu s bobkama sama.
Jestli ji tam odčervili nebo píchli nějakou včeličku, nevím, ale přišla moc spokojená, že krev ani vnitřní cizopasníci žádní, takže bude od veteriny chvíli pokoj!

Bdělý Velký bratr zasáhl a Kačence byl zablokován účet na Facebooku.
Že dávají přednost bláznivým puberťákům a nudným lidem před dokonalými kočičkami, to nepochopím!
Maruška se odstěhovala začátkem měsíce.
Já bydlím dál v kuchyni. U špajzu, ledničky a kočičích misek!
Dárek s Matýskem hned vtrhli do obýváku, protože voněl po Marušce a dlouho tam nesměli.
Kocour zůstal v ložnici a jen občas se vydává na průzkum.
Panička v rámci reorganizace vystěhovala jeho záchod na chodbu, k těm ostatním a potom napjatě čekala, jak se k tomu Kocour postaví. Jestli to nevezme jako osobní křivdu. Protože křivdy on řeší promptně mokrým podpisem...
Když večer vláčela vyhozené krámy k popelnici, Černé kotě s bílýma tlapkama jí přeběhlo přes cestu, což jak víte, velké štěstí značí!

Čas běžel...
Několik dnů už Kocour dochází k jídlu, jakmile zarachtají mističky, pod kuchyňský stůl! Zdá se, že si zvykl na teplo v bytě, pořád se češe, pouští hromadu chlupů a jeho srst se začíná lesknout.
O útěk se nikdy nepokusil, i když pokukuje, jak chodíme paničku vítat ke dveřím, pokud nese nákup. Paničku bez nákupu vítáme taky, ale mnohem méně nadšeně...
Jednou před večeří panička koukala z okna, jak se dvůr podzimně vybarvuje, a Kocour, zřejmě vyhládlý, i když granule v misce jsou pod oknem pořád k mání, přišel a tvářičkama se jí otíral o rameno! To víte, že jsme dostali šunku!

V neděli 11. listopadu se nechal poprvé pohladit!
Na focení to ještě není. Zatímco panička otvírala návštěvě, hned jim špitala: “Tiše, Kocour je na okně!“
Davidovi to zapaluje obvykle rychle, ale tentokrát se ptal, na kterém okně, kdežto Ivča kráčela neomylně do nejtemnějšího kouta kuchyně, podívat se za lednici a byl tam!
Jedná se o poměrně mohutného, mourovatého, šedočerně pruhovaného a drobátko střapatého kocoura s nápadnými kulatými tvářemi.
Kdyby to byla holka, jmenoval by se Popelka nebo Popelnice, podle toho, v jakém rozpoložení by se panička zrovna nacházela. Ale Popelář a Popelník už je příliš od věci.
Protože máme osmačtyřicátého Matýska a já se jmenuji podobně neotřele Kačenka, potřebovali bychom vymyslet něco v kočičím světě méně častého.
Jak se vlastně nakonec jmenují squateři v Hotelu u devíti koček? Sluníčko, Slunečnice a Slunečník? Panička je už sklerotická a s nápadama to taky není slavné. Tímto vyhlašujeme konkurz na jméno a prosíme ctěné kočkomilce o laskavé přispění!

Sdílejte!  |  O sdílení

18 komentářů

Reklama
Reklama