Smutné zprávy

Jak jsem psal minule, měli jsme všichni ohromnou jundu z toho, jak si Františka přivedla nápadníka, ale od té doby se hodně změnilo. Všichni dělají jakože nic, ale jsou takoví posmutnělí a ani mně není moc do dělání kocouřích rošťáren. Františka se totiž znovu ztratila.
To bylo tak: když přišla s tím svým nápadníkem, tak maminka nás potom několik dní nepouštěla ven a čekala, až Františku to její bláznění přejde. Beztak nemrouskala, jen si myslela, že mrouská, protože opravdu mrouskat ani nemohla. Taky po pár dnech vypadala, že ji to přešlo a tak jsme zase mohli na dvůr. Všechno probíhalo, jak mělo, až do minulé soboty. Večer jsme se najedli a šli zkontrolovat rajón. Já jsem se spořádaně vrátil, ale Františka někam odešla a už nepřišla. Naši si napřed mysleli, že zase šla za tím konkurenčním kocourem, protože do něho byla přímo zamilovaná, taky ji byli několikrát hledat a po Kr.poli a Žabinách vyvěsili letáčky s fotkama. Já jsem se kvůli ní taky odvážil v noci ven a volal jsem na ni, ale bez úspěchu. A navíc ten její kocouří kámoš přišel předevčírem mňoukat pod naše okno a byl sám. Františka s ním nebyla. Vypadá to, že je dočista ztracená. Pořád ještě čekáme, že přece jenom příjde, ale už tomu moc nevěříme. Má to sice jednu výhodu, že mám maminku sám pro sebe, ale rád bych jí Františce půlku přenechal, kdyby přišla.
Tak mňau...