Ahoj kočky a kocouři...
Tento týden jsme se já a dva moji páníčci sešli ve večerních hodinách v obýváku u takové velké stříbrné bedny. Nejdříve jsem tomu nevěnoval vůbec pozornost, ba co víc, vůbec mě to nezajímalo. Jenže páníčci se u toho celkem dobře bavili a stále něco pokřikovali. Při jednom takovém pokřikování najednou začali křičet "gól". V té chvíli jsem se na to také přišel podívat. No co vám budu vyprávět. V takovém zeleném okénku běhali nějací panáci a honili takovou malou bílou kuličku. To byla ta pravá chvilka pro mě. Zabral jsem si první řadu, abych dobře viděl. Chvilkama to u nás vypadalo jako na bojišti :-) ... když páníček křičel, kam to nahráváš, tak jsem se snažil tomu paňácovi v té bedně trochu pomoci, ale nešlo mi to. Packa mi pořád sklouzávala dolů. Jak jsem byl zabrán do hry, tak jsem zapomněl i na to, co jsem dělal před tím... Paňácové stále lítali sem tam a chtěli tu kuličku dát do takové tyčkami orámované sítě. Moc jim to nešlo :-)
Z ničeho nic, to jsem tedy nepochopil, to páníček vypnul a dal se do diskuse se synem jak, že to ti naši hráli. To byl zřejmě konec zápasu. V ten moment mě to úplně přestalo bavit. Byl jsem strašně unavený. Lehnul jsem si k páníčkovy na nohy a slastně usnul. Byl to náročný večer. Kdyby mě páníček nevzbudil, tak snad spím ještě dnes.
Kočky, doporučuji sledovat, je to opravdu odvaz :-) ... a zkuste si tu kuličku chytit a uvidíte, že to nejde, mně se to teda nepodařilo :-)
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?