No tak jsem lehce cvrknul a podepsal se na další SVOU věc, no... A proč ne? A to jste měli vidět. Teda spíš slyšet... I když to raději nechtějte slyšet... Tak vám to aspoň napíšu:
Jako pochopíte někdo, proč dvounozí nesnáší, když si chce slušná kočka nebo kocour označit to, co je jen jeho??? Vždyť Ta naše stejně tvrdí, když si hlavičku otírám o vše v bytě, že "... no ano, miláčku, všechno tady je TVOJE," když si otírám hlavičku o její nohy a tvář, "... no ano, lásko moje, jsem jen TVÁ, TVÁ jediná... a ty jsi jen můj, moje láska, moje sluníčko, moje dušička atd..." Znáte to, ne? No! A pak si jednou místo otření hlavičkou prostě cvrknu, jen tak pro formu, a může být ráda, že to bylo na terase a ne v bytě, a už haleká na lesy... Teda na město. No!
Ono to totiž jinak nešlo, než si cvrknout... Ono se totiž jednalo o rostlinky šanty v květináči na stole na terase, a copak květináč, ten mám podepsaný, ale rostlinky přede mnou uhýbají, a pak, když je chci označit, najednou se pode mnou rozhoupá stůl, dostanu se do blaženého stavu a zapomenu, co jsem to vlastně chtěl a... A tak jsem to vzal prostě postaru a zgruntu a je to moje a kdo mi na šantu šáhne, tomu ať ocas upadne. No!
Upadla Ta naše, když to zahlídla oknem od kuchyně (ona ocas nemá, víme?), malinko jsem si totiž zapomněl dávat pozor, a ona zrovna koukala... Vzala konvičku s vodou a jala se můj podpis mazat, lila hektolitry vody po celém stole a celé terase, přičemž nadávala, že jsem čuně a chraň tě ruka Velké kočky, jestli se zapomeneš a uděláš to v bytě! No! To jednomu kocourovi rozum nebere.
Je pravda, že je Ta naše na značkování dost háklá. Mně se ovšem teda taky nelíbí, že nám cizí kocouři lezou až na terasu, a zatímco my jsme po dobu nepřítomnosti Té naší zavřeni doma, tak skrze prosklené dveře sledujeme, kterak si ti cizáci štrádují po naší terase, nakrucují se tam jako liány v deštném pralese, že jako: "Tak co, smradi, nemůžete ven, ha? ... co, no tak pojďte, pojďte, dáme souboj, ha, blbečkové, to čumíte, co?" ... a pak na dovršení toho všeho předvádění cvrknou na dveře vzkaz "TAK TEĎ JE TO TADY MOMENTÁLNĚ ZRZOUNOVO!" a se vztyčenou oháňkou mažou zpět domů. Ta naše, když po příchodu domů nasosá pach doprovázející - mnohdy i dost vulgární - vzkaz, bere do ruky hadry a snaží se ten pach přeznačkovat jiným, který sice jí voní, ale nám, kočkám, tedy v žádném případě.
Vůbec značkování dvounohých, to je kapitola sama pro sebe. Jejich způsoby i ta nejinteligentnější kočka prostě nemá šanci pochopit! Ta naše sice chápe, že vše její je i moje, ale proč mi potom, když dostane záchvat a uklízí jako divá, to, co jsem si otřením hlavičky pracně označil, zase odstraňuje?? Možná závidí, že ona si takto věci podepisovat neumí. I když... Tuhle usnula s hlavou na knížce a lehce si ji slintla... A onehdá při úklidu spadlého květináče z parapetu označila temenem hlavy pěkně zespoda otevřené křídlo okna, ale to se asi jako podpis nebere, páč jsem si nevšimnul, že by měla pachové žlázky na hlavě, a když tak nad tím přemýšlím, tak asi ne, protože poté, co se z toho poněkud razantního způsobu značení probrala, pravila, že se na to vys... Tak to je logický, tohle asi fakt chtělo pachovou značku mnohem výraznější...
Dvounozí jsou vůbec se svým značkováním nedokonalí. Buď neznačkují vůbec nebo se přitom chovají děsně nehospodárně a dle hesla "Nepřátel se nelekejme a na množství nehleďme!" Uvedu příklad: Nedávno jsme s Bedřichem z naší bezpečné pozorovatelny na terase sledovali čilý a zajímavý ruch na sousedovic zahradě. Přitáhli si na návštěvu další dvě smečky a společně připravovali nějakou kořist na ohni. Jejich kocouři Mentos a Zrzoun, když shledali, že jejich území je drze využíváno a hlavně, že se jim tam pohybují ječící dvounohá mláďata v počtu šesti kusů (normální počet jsou kusy dva), hodili na dvířka v plotě vzkaz "Berem roha!" a nakvartýrovali se k nám do sklepa, kde mají klid. Dvounozí sousedi (samci) si toho po čase všimli a drze jejich nepřítomnosti využili tím, že jim začali přeznačkovávat území.
Pravda, sice chodili psát vzkazy jen na jedno místo, kde mají hromadu kompostu, ale vzali to z gruntu a nešetřili silami. Nechápali jsme s Bedřichem, co tam furt píšou, a hlavně komu, protože jinak se drželi neustále společně v kruhu u ohně a nikdo jiný cizí se tam nevyskytoval. Bylo zajímavé pozorovat, že jak postupoval čas, zvyšovala se i frekvence psaní, někdy museli jít napsat vzkazy i dva najednou. To jsme přičítali tomu, že - jelikož víme, jak nedokonalý je člověčí zrak - se báli jít o samotě do tmy za dům. Sem tam se ke značkování přidali i malí členové smečky, a tomu nejmenšímu bylo - kdo ví proč - povoleno značkovat i u plotu poblíž našich malin, tssss! Samičky ke kompostu nechodily, zřejmě měly vzkazy zanechané jejich samci vulgární obsah, a tak se nechtěly pohoršovat. Jak jsme pak s Bedřichem ráno objevili, nebyli ti dvounozí při smyslech, protože to, co tam zanechali, nemělo hlavu ani patu, natož ocas, a navíc použitý jazyk ani neodpovídal jejich mluvě. Ale co chcete od lidí, že?
Jinak s Bedřichem máme vysledováno, že takto divně píšou vzkazy téměř všichni sousedi, na které z naší terasy dohlédneme. Musíme říct, že i Ta naše má na toto vyvinutý dosti silný pozorovací talent, jí teda navíc zase neušlo, jak se naše zahrada stala za posledních šest let křižovatkou všech koček a kocourů z okolí, a tím pádem i takovou trafikou, kde máte každé ráno k dispozici dostatek nových zpráv - u nás není tudíž možno intelektuálně zakrnět...
Nejlepším a nejkvalitnějším deníkem a vzkazovníkem je keř rybízu, který si spokojeně roste přímo na křížení kočičích cestiček. Plodí přesně šest let a přesně šest let neměl nikdo z dvounohých ani bobuli rybízu v ústech. Ta naše to nejdřív dost nelibě nesla, má ráda kynutý koláč s rybízem a drobenkou, ale místo toho si občas upeče koláč s meruňkami. Meruňka nás, kocoury, totiž obsahově nenadchla, a tak ji ignorujeme. Občas si přečteme i keř šeříku, a drby z kuloárů se dají najít na sloupku u plotu, tam totiž pravidelně přispívají i psi venčící si své páníčky. Občas se teda stane, že se někdo netrefí do všeobecného vkusu, a to tam pak hodí někdo na to všechno i bobka...
Ta naše taky shledala, že je dosti nebezpečné ponechávat na její (?) zahradě věci - to pak nese se značnou nelibostí, když najde vzkazy na zahradním nábytku, odstavené sekačce, nářadí, a vůbec nejvíc ji v poslední době vytočilo, když našla přepsané obě espézetky na svém autě, přičemž ta přední byla přepsaná dost důkladně, autor to totiž rozmáchle vzal až na přední kapotu.
Koneckonců, kdyby nebyla bordelářka a své věci si hned uklízela, tak si je nebude nárokovat někdo jiný. Pořád totiž lepší značka tvořená z pár kapek, než samolepka s nápisem "exekučně zabaveno".
Váš Fanda
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?