To je život

Tak vám povím. Žiju v téhle domácnosti už 3 roky, ale to, co mi pánina udělala před 2 roky, jí v životě nezapomenu a asi ani neodpustím, i když se snaží dávat mi najevo, jak mě miluje. Je pravda, že někdy na tu zradu zapomenu a jsem milující kočička, ale jednou za čas mě zase osvítí a nebavím se s nimi.
Žila jsem si s nimi v poklidu, byla jsem ta nejkrásnější, neojbletovanější a pánina tvrdí, že nejvyžranější kočička na světě. To poslední samozřejmě není pravda, prostě mi jen chutnalo to, co mi do misky přistálo, a já všechno vždycky poctivě spapala.
Po roce takového krásného soužití, jednoho dne brzy ráno oba společně někam odešli. Už to mi přišlo divné, protože pánin vždycky chodí do práce dříve než pánina a víkend nebyl, tak co se to tady děje. Pochopila jsem asi po 10 hodinách, kdy přijeli zpět a cosi mňoukajícího sebou přivezli. Nevěřila jsem vlastním, očím, uším ani čichu. Kočku???? Teda kocoura????? No to teda ne, to všechno tady je přece moje, tak proč mi to udělali. Bránila jsem se. První jsem bojovala s novým příživníkem, najednou dostával stejné dobroty jak já, dokonce ještě lepší. Já už prý jako dospělá kočička jsem přešla na dospělácké granule a on dostával ty báječné kotěcí, které mi tak chutnaly a oni mi je zakazovali.
Když jsem se smířila s ním a zjistila jsem, že jsem ho svým prskáním, syčením a bručením z bytu nedostala, snažila jsem se mu aspoň ukázat, jak to v této domácnosti chodí. Kde spím, s čím si hraju apod. Představte si, on začal taky spát s páninama v posteli a dokonce si začal hrát s mými hračkami. Oni mi přitom vykládali, ať jej nechám na pokoji, že on za nic nemůže, že ho oni přivedli, a ať jsem na něj hodná.
Tak jsem svůj útok otočila na ně. Když vy jste ho přivedli, vy můžete za to, že už to tady není moje, s vámi se nebudu bavit. A přestala jsem se bavit s nimi. Trvalo to dlouho, pánína byla nešťastná, přestala jsem s nimi spát v posteli, měli tam přece náhradníka, přestala jsem jíst klasické kapsičky, granule, co mi dávali, mi taky přestaly chutnat. Zhubla jsem, pan veterinář pánině vykládal, že konečně vypadám jako kočka, že jsem tak akorát. Ale pánina si mě chtěla udobřit, chtěla, ať jsem spokojená kočička, a protože je chytrá holka, začla mi kupovat lepší granule, lepší kapšičky, lepší kokinka. Ale váhu mi hlídá!!!Prostě mě přelstila a já na ta příkoří, co mi provedli, už zapomínám a jsem zpátky ta Meggie, která s nimi sem tam spí v posteli, ale jen pokud tam není náhradník.
S příživníkem, pánina říká, že má taky jméno, tak ať ho oslovuju Mikeš. Tak s Mikešem si velmi často ujasňujeme postavení v této domácnosti. Někdy ho proplesknu, ale on mi to bohužel vždycky vrátí s 3x větší silou, tak to řvu, prskám, syčím, k nám se přidá pánina, ať jsme potichu a do toho pánin, ať pořád všichni neřveme. To je život, to vám povím.
Ale mám je ráda, to ne že ne. Třeba když sedí pánina u počítače, má mě pořád v klíně, kde ji krásně vrním, ráno ji chodím probouzet, i se s ní ráda sprchuju. Ale běda, jestli přitáhne nějakého dalšího vetřelce!!!

Foto: Synchronizované spaní :-)

Sdílejte!  |  O sdílení

3 komentáře

Reklama
Reklama