No... plaší... Já si teda nepamatuju, že by se mi hormony plašily, to Ta naše bystrá takto označuje občasné divočení, kterému se naše smečka oddává, ale co jako chce, abychom jí dělali předložku před postel, na kterou sedá prach? Dekoraci na polici (gauči, stole), která se obdivně nechá obhlížet od návštěv? Prosím vás, co to je za plašení: dostihy o půlnoci po bytě, divoká rvačka na těle Té naší v posteli ve dvě ráno a tak podobně, to je snad úúúúplně normální, ne? Nebo je to u vás jinak???
Já s hormonama – na rozdíl od jedné nejmenované zákeřné dvounohé – problém nemám. Byl jsem hodný a klidný už i před tím, než mě nechala na pospas bílým úchylným řezníkům, kteří mne připravili o kocouřství, a do mého očkovacího průkazu vepsali datum vstupu do klubu "Už jen platonicky" neboli UJP... Teď jsem teda jako ještě hodnější a klidnější, vůbec jsem teda nejhodnější, když teda jako už o tom mluvíme...
Žádné problémy s hormony nemá a ani neměl i Bedřich. I on byl po zjištění prvních známek kocouří aktivity uveden s velkou slávou do klubu UJP. Nicméně vzhledem k počtu aktivních mozkových buněk mu stejně nedošlo, čeho na něm bylo spácháno, dokonce ho podezřívám, že patrně dodnes ani nezjistil, že se mu na těle něco ztratilo, a my nakonec můžeme být jedině rádi, že to nebyla ani jedna z těch buněk, co občas v mozku vyvíjejí jakous takous aktivitu.
To Vločka byla na tom se "svými hormony" hůře, no koneckonců je stejného pohlaví jako Ta naše, a ty ženské to mají takový divný, hormon nehormon. I naše Droběna je čestnou členkou klubu UJP.
Poté, co začala jevit touhy po druhém pohlaví, byla odvezena za úchylnými zvěrokleštiči, aby jí rozpárali břicho. Musím říct, že jak ji nemusím, fiflenu kočičí vychytralou, tak mi jí i bylo líto, a dokonce jsem po dobu 14 dní vyhlásil jednostranný pakt o neútočení na ni. Za zmínku také stojí, že během rekonvalescence dokázala Vlóča vytvořit – a pak ještě několikrát vylepšit – světový rekord ve svlékání velmi slušivého oblečku z prubanu, který ji na chvíli dělal děsně šlank a díky kterému jsem poznal, co to znamená člověčí mluvou "chodit jako podesraný Sax". Co Ta bystrá naše neviděla, že se takto Droběna předváděla jen před jejíma očima, aby jí náležitě ukázala, jaké zvěrstvo na ní napáchala.
Vločici se rány zahojily a přišlo jaro. A něco bylo ve vzduchu, co nás nutilo být venku, takové to volání, čemu normální kocouř rozumí, pokud mu do jeho pudů nezasáhne řezník v bílém. My s Bedřichem jsme byli ještě jakžtakž v poho, ale Vločice to nesla hůř. A tak jednoho dne přišla z večerního venčení celá rozčepýřená, co rozčepýřená... zválená jako mrcha, nejistým krokem se vnesla do bytu a táhla za sebou divnej pach. Tu naši nejdřív vomejvali, že Vločku někdo přejel, no ale vbrzku poznala, že nepřejel, nýbrž vo... Páchla jako hejno čertů a byla evidentně zcela mimo. Mimo byla i Ta naše, dávala Vločce různá jména, ze kterých nejslušnější bylo "hanebná ďouka", pak povykovala něco o tom, jak se spálí úchylný řezník, jestli svou práci neodvedl dobře a prej jestli z toho budou koťata, tak se z toho okotí taky... Vločka si z jejího poštěkávání nic nedělala a spokojeně se rvala granulema, aby nakonec skočila k Té naší, která si dávala mokrý hadr na hlavu, k nohám na gauč a chtěla se s ní děsně mazlit. Z pohledu na zválenou Vločku a z parfému, který kolem sebe šířila, se Té naší citlivce udělalo mdlo a zavřela Vločku do koupelny, že na tohle nemá nervy.
No, abych to ukončil – nebylo z toho nic, ani jedna se neokotila a ještě že tak, mít doma koťata od Vločky a ještě k tomu od Té naší, to by byl pěkný nářez a asi bychom se s Bedřichem okotili taky. No a Vločka si také od té doby už podobnou avantýru nezopakovala. A my tři se jen těšíme na chvíli, až se splaší hormony Té naší, milované...
Foto: Zmasakrovaná Vločka
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?