Jsem u své paničky už pátý rok a nebyl jsem nejmladší, když si mne vzala z útulku. Pan doktor říkal, že je mně už nejmíň 10 let a až na horší zuby jsem byl stále velký fešák. Teď na mne ale doléhají léta strávená na ulici. Zuby mi padají, mohu žrát jen měkkou stravu. Tu si ale vybírám, žádné konzervy, ale škrabaná drůbeží játra a trochu kapsičky pro chuť. Je ale pravda, že už nemám takový apetit jako dřív. Byl jsem v zimě nemocný, už mě málem odepsali, ale panička to nedovolila a "piplá" se se mnou pořád. Jsem jí vděčný, přitulím se vždy k ní a hezky jí vrním do ucha, má to ráda. Teď, co začalo být zase chladno, ležím skoro celý den na topení nebo na posteli, kde mám svůj polštář. Tak mi ten "důchodek" ubíhá docela příjemně. Váš kocour Baruška
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?