Je spousta druhů snů. Jsou sny padací. Jsou sny létací. Jsou sny, ze kterých se chcete probudit a nejde to, a pak jsou sny, ze kterých byste se nejraději neprobudili nikdy.
Jdeme celá rodina k paní, které jsme odpověděli na inzerát. Chceme si onu věc prohlédnout a popřípadě odnést. Bloudíme chodbama paneláku, chodíme ode dveří ke dveřím, až nejdeme ty správné. Zvoníme. Po chvilce nám přichází otevřít starší paní a zve nás dále. Předem se omlouvá, má pejska a kočičku, takže můžeme narazit na nějaký ten chlup. Cha, cha, nám, kočkomilům aby vadily chlupy! Vcházíme tedy do útulně zařízeného bytu, který mi připomíná dětství. Strarší nábytek, háčkované dečky a... nevěřím svým očím. Tam, na staré pohovce, schoulená do klubíčka spokojeně spí naše ztracená, krásná, krasavice inteligentní, Izzinka. Všichni zůstáváme stát s pusama dokořán, koukáme jeden na druhého, paní kouká na nás a taky neví, co se děje. Všechno jí vysvětlíme a na oplátku nám ona říká, jak se k Izzince dostala. Šla takhle jednou z obchodu a najednou se k ní přidala kočička. Promluvila na ni a posílala ji zpátky, vysvětlovala, že by se mohla ztratit a její dvounožci by ji jistě hledali a ona má doma pejska a pejsek a kočička nejdou přece dohromady. Ale kočička šla stále s ní. Zkoušela to ještě několikrát, leč marně. No, dopadlo to tak, že se jejich domácnost rozrostla o jednoho chlupatého člena, teda vlastně členku. Pejsek neprotestoval a brzy si na sebe zvykli a paní bylo zase veseleji.
Na původní důvod návštěvy jsme u kafíčka nějak zapoměli a dlouho si povídáme. Najednou ale cítím, že něco končí... Zoufale chci prodloužit ten krátký okamžik mezi spánkem a probuzením!
Ležím v posteli a přemýšlím, co je pravda a co nikoliv. Ano, byl to sen, krásný, krátký, ale byl to jenom sen! A tak přemýšlím, jaký význam měl tento sladkobolný sen. Myslím, že vím. Izzinka už se nemohla dívat na to, jak se tu trápíme, přemýšlíme, kde je, co se s ní mohlo stát a nepřestáváme věřit, že se vrátí. A tak se prostě vrátila. Jenom ve snu, jenom na chvilku, jenom za mnou aby mi řekla, že se má dobře, ať se netrápíme.
Izzinko, kočenko naše, ať už mi posíláš vzkaz zpoza duhového mostu nebo z nového domova, měj se tam moc a moc krásně a doufáme, že na nás vzpomínáš v dobrém, stejně jako my na tebe. Máme Tě všichni moc rádi.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?