A máme tady další slibovaný deníček. Panička říká, čiň čertu dobře, peklem se ti odmění. To peklo jsem prý já. Tsss!!! Nemít mě, zůstali by ochuzeni o mnohé zážitky, a vy vlastně taky:-)
Od příhody, kdy po mně bylo málem vyhlášeno celostátní pátrání, si panička dávala bedlivý pozor, abych na noční nešel ani náhodou. Za ty nervy jí to prý nestálo a přece jenom potřebovala pokud možno v klidu dodrápat tu svoji práci a složit zkoušky. Jó, to by nesměla mít nás dva s Fouskem :-). Navíc se nám začal objevovat na zahradě cizák. Asi roční černý kocour s bílou náprsenkou. Že to vše skončí brzy malérem, začala panička tušit v momentě, kdy se pod našimi okny ozval řev a jí se naskytl obrázek, jak s Fouskem držíme cizáka v šachu, abychom ho vzápětí vyhnali ze zahrady.
Nedalo jí moc práce zjistit, že kocour bydlí nedaleko nás a není kastrovaný. Já měl od kastrace přesně měsíc. Kocour byl párkrát spatřen u nás na zahradě nebo u sousedů. Pak ho začala víc zajímat moje nevlastní ségra, kterou mají u sousedů. No ale abych se dostal k tomu hlavnímu.
My s Fouskem v tomhle držíme basu a ani za nic nemňoukneme, jak to doopravdy bylo, takže to je jen domněnka našich obsluh, co se vlastně seběhlo. Na velikonoční pondělí jsme byli s Fouskem zalezlí doma a šli ven až pozdě odpoledne. Jisté je, že jsem okolo 19:30 hod přilítl nejdřív domů já celý od krve a vzápětí přilítl domů Fousek, který nevypadal o mnoho lépe. Naše bílé náprsenky byly samá krev, zadní hrabáky samá krev. Mně ještě tekla červená ze špiček ušisek. Paničku málem kleplo. Bez otálení uvařila odvar ze zlatobýlu. Potom jsme byli oba lapeni a odneseni do koupelny k ošetření, aby se zjistil rozsah zranění. Po ošetření to nevypadalo na první pohled tak zle. Nejhůř asi vypadaly zadní hrabáky, na které jsme si nenechali ani jeden moc šáhnout a naši usoudili, že bychom mohli mít fuč minimálně 2-3 drápy. Oba jsme toho měli až až, takže jsme si hezky zalezli a usnuli. Bylo nám oběma totálně fuk, že obsluhy uvažují, co se mohlo stát. Zda jsem se servali spolu, nebo s někým cizím.
Ráno mi bylo fakt blbě. Normálně se hrnu k misce a baštím jako nezavřený. Teď jsem se sotva ploužil a akorát jsem se napil. Celý jsem hořel. Panička na nic nečekala, zavolala do práce, že přijde později, narvala nás oba do přepravek a fičeli jsme k vetovi. Ani jsme se v autě neodvážili mňouknout. Vyvlekla nás z auta a cestou do ordinace frfňala, že kdo se má tahat s víc jak 10 kg zlobivých kocourů. V čekárně jsme budili velký zájem, cože těm krásným kocourkům je. Netušili, že kvůli nám si tam pěkně posedí;-)
V ordinaci nám prohlédli veškeré šrámy, včetně těch ulámaných drápů. Statečně jsme se bránili a řvali oba dva, když nám to znovu čistili. Pak jsme ještě jeden podporoval řvaním toho druhého, aby v tom nebyl sám. V čekárně je všechno slyšet, tak si to užili všichni! U mě se ukázalo i další zranění – pořádná díra v kožichu pod levou přední packou a pohmožděný kloub. Takže já dostal antibiotika a oba domácí vězení. To si s námi užili. Fousek každou chvíli otravoval, že chce ven. Já byl docela hodný. Brzy se mi udělalo líp. Doma jsem byl ale téměř 3 týdny, poslušně baštil antibiotika a nechal se ošetřovat. Akorát ten plastový nesmysl kolem krku mě fakt štval (viz foto), ale prej to bylo nutný, aby se mi díra pořádně zahojila.
Obsluhy přemýšleli, kde se to mohlo odehrát, taková rvačka. Záhadu rozlouskla sousedka, která se za pár dní se přišla zeptat, jestli jsem živej, že mě dlouho neviděla. Ukázala pak paničce u nich na zahradě místo činu. Zválená tráva, milióny chlupů. Teda ne všechny byly moje, to zas ne, Fousek tam také nějaký chlup pustil. A panička usoudila, že jsou tam ještě nějaké další.
A řekli byste, že jsem se poučil? Ani náhodou! Jen co mě pustili samotného ven, netrvalo pár dní a popral jsem se znovu tak, že jsem z toho kulhal a měl další díru v kožichu. Pro změnu na boku... Takže jsem byl zase doma... :-(
Prý si výrazně koleduji o to, že budu výhradně domácí a budu chodit ven jen na vodítku. Si určitě panička dělá srandu, že jo?
P.S.: Jo, k cizákovi si pořídili ještě jednoho kocoura, ale jsou už oba vykastrovaní.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?