Polehával jsem zrovna mezi dveřma, když se něco s šíleným řevem prohnalo kolem mě. Stačil jsem si všimnout, že to má shora mourovatý a zdola černý tlapky, a hned mi bylo jasný, kdo to je. Za Elsou snaživě běžela dvounohá, ovšem ve dveřích se o mně málem přerazila, takže Elsa stihla zaběhnout za psací stůl. „Neboj se, Elsinko, nic se ti nestane!“ slibovala dvounohá podezřele sladkým hlasem a pátrala očima po pokoji.
Elsa vytušila, že její úkryt bude brzo odhalen, a vyběhla zpoza stolu. Dvounohý se vyhnula elegantní rychlou kličkou, ladně mě přeskočila a zmizela v kuchyni. „Je to pro tvoje dobro, kočičko malá!“ křičela na ní dvounohá a vyběhla za ní. Ve dveřích dodala: „Jauvajs,“ jak se o mě přerazila, až ztratila pantofli, a s bojovným pokřikem „je to moc hodná paní doktorka“ se jala pronásledovat Elsu po kuchyni.
Radši jsem se odebral pod postel, protože i když překážím rád, ve dveřích se mi zdálo být trochu nebezpečno.
Z kuchyně jsem slyšel ještě trochu hartusivý zvuky, jak dvounohá posouvala lednici, aby za ní vyhmátla někoho s mourovatým kožíškem, a pak tlumený úpění, jak si lednici pustila na nohu bez pantofle. Elsa tou dobou v kuchyni už stejně nebyla, přiběhla do pokoje a právě se mi snažila vsoukat pod postel. Kulhající dvounohá se přibelhala hned po ní a v rukou třímala přepravku. Hned mi došlo, že jí bude chtít někým zaplnit, takže jsem v sebeobraně vyšoupnul Elsu zpod postele, dvounohá jí čapla, strčila do bedýnky a obě zmizely.
Pospával jsem v klídku velkou část odpoledne. Užíval jsem si, že mám konečně klid, když ženský vypadly, a věnoval jsem se svejm nejoblíbenějším koníčkům, od spaní v překroucený poloze přes olizování mezinoží až po spaní na zádech se zakloněnou hlavou. Až k večeru se ty dvě rachejtle zase přihnaly domů.
Čekal jsem, že Elsa bude bojovně naladěná, ale šeredně jsem se zmýlil. Ochomejtala se kolem dvounohý, a ta jí děsně chválila, jaká je šikovná. Prej že v čekárně seděla paničce na klíně a vrněla a pak si nechala píchnout injekci a v autobuse se skamarádila s cizíma dvounohejma. Byl jsem z toho v šoku. Zdálo se mi, že Elsa nepochopila základní zásady slušnýho kočičího chování. Správná kočkovitá šelma přece ví, že v autobuse se řve, na cizí dvounohý se syčí a u doktorky se buď schovává pod deku v přepravce, nebo se splašeně lítá po ordinaci. Při injekcích se může i vrčet a vrhat na dvounohou vyčítavý pohledy.
Když jsme šli večer spát, zaujal jsem svý oblíbený místo u hlavy dvounohý, sešlápnul párkrát polštář, aby se mi na něm udělal důlek, a pak jsem se stočil do klubíčka, vzdychnul a začal chrupkat. Nespal jsem dlouho, když mě probudilo něco dotěrnýho. Byla to Elsa, která si chtěla jít lehnout ke mně, jako by se nechumelilo. To tak! Nemá vychování a bude se vtírat! Rozčílil jsem se a vyťal jí políček mezi ušiska.
„Sssssejmu tě!“ odvětila Elsa a práskla mě tlapou do čenichu. Rafnul jsem jí za krk, až vyjekla. „Ježkovy voči, tady se nedá spát,“ postěžovala si dvounohá a překulila se na druhej bok. Pustil jsem Elsu, která hned zmizela z dohledu, a jal jsem se pokračovat v chrupkání.
Elsa si zatím sáhla do svědomí. Pochopila, že nemůže ztrapňovat kočičí populaci nevhodným chováním na veterině, a pokusila se napravit chybu. Vlezla dvounohý do tašky, vytáhla odtamtud papír se svojí lékařskou zprávou, a celej ho skartovala. Pak udělala ještě menší průzkum v pokoji, našla za skříní vánoční papír, na stolku ubrousky a na velkým stole kalendář a všechno skartovala do posledního lístečku. Já jsem mezitím vrněl, protože to dvounohou uklidňuje, a zrovna jsme nepotřebovali, aby se vzbudila. Když Elsa dokončila skartaci veškerých písemností v dosahu, přišla si lehnout ke mně. Olízal jsem jí hlavu, a pak jsme spali a spali a spali.
Až do chvíle, kdy šla dvounohá v noci na záchod. Rozsvítila a zjistila, že to v pokoji vypadá jako po chumelenici. Droboučkejch útržků papíru tam bylo aspoň tisíc, ale možná i milion. Dvounohá se nabídla, že nám to spočítá, ale nakonec nic nepočítala a šla zase spát. Prej že nemá nervy na to, aby se rozčilovala.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?