Milý deníčku...

Víte, ono správně vychovat a vypustit do světa lidské mládě, připravené objevovat vlastní hranice a chránit si je pořádně zaťatými drápky, není jednoduché, natož pak to kočičí, jako jsem já. Když vás navíc svazují jistá společenská postavení, platná a neměnná po staletí, situace je o to horší. Zažitých rituálů se držíte jako čert kříže a slovo kompromis znáte jen z televizních obrazovek. Takhle srozumitelně jsem to vysvětlil i mým dvounožcům. A každodenní lekce začaly býti ku prospěchu. Samozřejmě tomu mému, pohodlí především! Takže... Když zamňoukám u prázdné misky, chci nášup navíc. A ohřát, prosím! Když křiknu u nohou dvounožce, chci pomazlit. Když se převalím na záda, chci pošimrat na bříšku, a to pořádně, flákání já nesnáším. Štěstí je, že mám tak velkou rodinu, vystřídám je pěkně jednoho po druhém. Každý má tak výsostné právo prohrábnout mi kožíšek.

Pokud zaběhnu pod gauč, znamená to, že chci být chvilku sám, což trénuji hlavně u nejmenších dvounožců, ti mají totiž tendence plést si mě s hračkou. Dvounohá je pak honí po bejváku a křičí, ať mě nechají. Tím si u mě šplhla, rád se jí za to lísám u nohou. Přitom ale koutkem oka bedlivě pozoruji nejstaršího dvounožce. Vyčuchal jsem totiž, že právě on je vůdcem celé člověčí smečky. A dává mi to najevo... nikdy mi nečistí misky, nenalije čistou vodu nebo nevymění stelivo. Občas k němu ale zajdu, abych zkontroloval situaci. Chvilku mě pomuchluje, podrbe pod bradou, což mu vracím, má totiž moc legrační vousy, dokonce delší než já. Jestlipak se podle nich také tak bezvadně orientuje? Pochybuji, je to přeci jen člověk.

Málem bych zapomněl zmínit mou oblíbenou činnost, a tou je spaní. Jak už jsem mňouknul minule, mám na to speciální povrchovou úpravu v podobě plyšového slona. Je téměř tak jemný jako můj kožíšek. Na jednom jeho konci mám návdavkem položeného pleteného kulicha, do kterého občas zalezu. Hřeje parádně. Když se mi někdo snaží narušit mou siestu, jemně kníknu, aby dal pokoj. To už má ale zase v patách dvounohou, která můj spánek hlídá ostřížím zrakem.

Začíná se mi tu opravdu líbit, člověčí smečka si začíná zvykat na svého nového nocležníka a zcela přirozeně přijímá mé vyšší nároky na komfort...

Sdílejte!  |  O sdílení

7 komentářů

Reklama
Reklama