Umučení jedné kočky

Tak, už je to jasné. Panička mě nemá ráda. Rozhodla se mě umučit. Zavřela mě dnes ráno do přepravky a odvezla mě TAM.... Je to tam cítit strachem koček a dokonce i psů.... Řeknu vám, už jsem tam byla. Tenkrát jsem ještě nevěděla, co mě čeká... Teď už ano. Nechtěla jsem ani vylézt z přepravky. Snažila jsem se to paničce dát najevo kousáním a škrábáním, ale pak přišla ta cizí ženská a vyklopila mě. Musela jsem na ten kovový stůl a tam to začalo. Vrhly se na mě všechny a něco mi chtěly udělat. Tak jsem ječela a škrábala a kousala. Podařilo se mi paničce prokousnout prst. Mnohem víc, než minule. To má za to, nemá mě trápit :-(
Ale ani to je neodradilo. Sice se ty paní v těch bílých pláštích chvíli věnovaly krvácejícímu prstu, ale hned byly zpátky. S něčím černým... a nasadily mi to na čumáček!! Dělaly, jako že to musí být, a uklidňovaly mě. I panička mě pořád tišila, zrádkyně :-(( Nic jsem neviděla a už ani kousat jsem nemohla... Tak jsem aspoň výhružně mručela a prskala, aby vědely, že jen tak jim to neprojde. Měla jsem vytažené drápy a sekala kolem, co to dalo... Jedna mě tahala za ouška, mačkala bříško, zvedala ocásek... Pak přišlo to nejhorší. Bodly do mě. A panička mně u toho ještě držela a nabádala, ať nezlobím!!!! Byla to hrůza. Ale konečně byl toho mučení konec. Sundaly mi to z tlamičky a já se snažila jim to utrpení oplatit. Ale to už mi jedna z nich nastavovala mojí přepravku, tak jsem zalezla a pořádně prskla, aby věděly, že se nemají přibližovat.
Panička mi zaklapla mřížky a já je chtěla ještě seknout, ale byly všechny daleko, protože se bály. Panička za to dokonce zaplatila!
Ta hlavní paní - táá doktorka, jak ji panička říká, se hrozila, jaký jsem ďábel. Prý jsem nádherná želvička (to mě dost zarazilo, protože žiju v přesvědčení, že jsem kočka???), ale agresivní až hrůza.
Když jsme byly s paničkou venku, tak se taky zlobila a říkala, že jsem potvora, takhle se chovat. Že tam chodí i jiná zvířátka, mnohem větší a na mnohem horší věci a jsou hodná. Jen já prý jsem zlobivka a že to prý bylo pro moje dobro! Abych neměla větší bebí než to, co mi dělaly tam! Že to očkování, jak to týrání nazvala, musí mít každá kočička, aby byla zdravá. To jí moc nevěřím. Byl to trest za vyházená hovínka z kočkolitu, která paničká rozšlapala po bytě, protože si jich na koberci nevšimla, nebo za potrhaný potah deky, nebo za procházku po kopírce, nebo za ten cirkus s postrojkem... Určitě by mě tam utýraly, kdybych se tolik nebránila.
Musím do příště natrénovat techniku. Slyšela jsem totiž, že plánují nějakou kastraci, až mi bude víc, že se prý uklidním... Nechápu to... No, snad když nebudu zlobit, tak si to moje panička rozmyslí...
Já už jsem jí tedy skoro odpustila, on ten prst musel asi taky dost bolet. Nehledě na to, že prý mi dojde za to koupit nějakou dobrůtku. I když jsem zlobila, jsem prý její košiška :-)
Jdu se k ní schoulit, protože jsem vyčerpaná a chce se mi spát... Nejdřív ji musím ale pořádně ukázat, jak jí mám ráda... Olízat nos a tváře, dát aspoň jednu pusinku a pořádně zavrnět, aby viděla, že už se na ní nezlobím...