Rozinčina minulost #2

Annie626

29. června 2016 22:22

A nejsmutnější scéna, kterou jsem viděla, je z Válečného koně, kde se hlavni hnědák se svým kamarádem vraníkem dostanou do neprátelského vojska kde musí tahat těžké děla (a kde každou chvíli umře nějaký kůň, kterého než umře zastřelí) a dostane je na starost jeden voják, kterému sesstrašně zalíbí ten vraník, a proto pošle na tahání radši toho hnědáka, ale nakonec musí tahat oba a když vraník umírá na vysílení, ten voják si uvědomí, jak špatne s koňma zacházejí a tak pusti hnědáka a i když ho ostatní vojáci tahají od hnědáka pryč, křičí na něj aby utekl a zachránil se. To jsem musela stoupnout film (bylo to na PC) a brečet a brečet...

Annie626

29. června 2016 22:01

Ano, taky jsem viděla toho kocourka, co se snaží dostat k psíkovi a strašně jsem brečela když jsem nedávno viděla asi minutový animák, jak pejsek šel čekat před obchod na svého pána, který tam šel něco koupit, ale něco se sním stalo a pejsek tam čekal několik let, až jednoho dne vyšel stařičký majitel obchodu, který se rozhodl odejít do důchodu, zavřel krám (na dobro), podrbal pejska na hlavě a odešel. Potom si pejsek lehl a umřel. U toho minutového filmu jsem bulela asi půl hodiny.

PaschaMami

29. června 2016 19:49

Já také spotřebuji fůru kapesníků. U nejen domácích zvířat, ale u všech, která trpí nebo již dotrpěla. Často i dojetím, když něco dobře dopadlo. Takovým jako jsem já se zde říká "am Wasser gebaut" = 'vyrobená' u vody. Před chvílí jsem viděla video (zřejmě z obchodu se zvířaty) jak se malý kocourek snaží dostat přes skleněnou nebo plexistěnu ke svému kamarádovi malému pejskovi. Ten se mu snažil pomoct, stáhnout ho dolů, dlouho to nešlo. Už to mne "bolelo", ale nakonec to zvládli a i to jak se spolu šíleně radovali mne rozbulilo. S tou gorilou to je také smutné. Z Japonska jsem viděla několik videí, kde jeden pes leží na frekventované silnici a jeho kamarád se to snaží vzkřísit. Radši toho teď nechám, musím myslet na Murko.....

HaniK

29. června 2016 15:03

Taky brečím u filmů se zvířaty. Shodli jsme se s mamkou, že lidé s námi nehnou, ale zvířata. To jsou potoky slz a nemusí to být hned smutné. Stačí mi film Neuvěřitelná cesta, kdy se shledá retrívr se svým pánem, no to bulim doteď. To samé Hačikó. Nebo ta gorila v zoo, co má tak ráda kočky a umí znakovou řeč. Když ji chovatelka řekla, že kočička umřela a gorila naznačila smutek a pláč, hystericky jsem brečela taky.

Annie626

29. června 2016 14:46

Přesně

viera

29. června 2016 14:36

Anka,ja tak isto..viem,že su to iba filmy,ale ludia dokažu robiť také strašne veci zvieratkam..u nas sa s tym naraba ako zo vzacnym porcelanom a niekto tomu vie robiť zle

Karla z Končin

29. června 2016 14:32

To muselo být hrozné.

Annie626

29. června 2016 14:24

Nebo taky Válečný kůň, atd...

Annie626

29. června 2016 14:23

Viera, já u takových filmů o člověku nebrečím, ale třeba u Hačika nebo Lassie, to byly potoky :-D

Annie626

29. června 2016 14:22

HaniK, to je smutné :-(

viera

29. června 2016 14:21

pre takyto dej nepozeram filmy o zvieratach,neznašam ked sa maju bezmocne,bezbranne tvory zle ..respektive ked im niekto zle urobi..filmy a hnihy o človeku v podobnych situaciach ma až tak nerozhadžu,človek až taky bezbranny nie je :) hlavne ,že ti je už dobre

marcelab

29. června 2016 14:09

I já se moc těším. Ať je to brzy.

HaniK

29. června 2016 14:09

Jo, Rozi, můj starší kocour se několik měsíců živil jen rohlíky, co se vyhazovaly u pekárny. Bohužel kvůli tomu (pravděpodobně) je alergik.

Annie626

29. června 2016 11:11

:-)

evelinas

29. června 2016 8:25

Rozinka prežila si toho dost,no hlavne ,že je už dobre.Teším sa na rozprávanie ako si našla domov.To je vždy na príbehoch to najkrajšie.