Ahoj, já jsem Kulička a chci vám říct něco o kocouřácích a seznamování s nimi. Včera ráno jsme všichni byli úplně na větvi, všude se totiž balilo a chystalo a my si říkali, co se asi bude dít. Potom nám nachystali spoustu granulí a dali nám konzervu a odjeli. "To zas bude nuda, zas kamsi jeli," říkali jsme si všichni znuděně a šli si lehnout. Spali jsme až do jedenácti večer, když jsme uslyšeli cvaknutí zámku. "No konečně," pomyslela jsem si a jako vždycky jsem utíkala podívat se ke dveřím. Ale ejhle! Měli v přepravkách dvě kočky! Když je vypustili... Jsou to kluci jako buci! Obzvlášť Aladinek, ten je velký, vysoký a hubený. A strašně mazlivý, ale vůbec se nebojí a hned musí prozkoumávat. Zato Karpíček, ten je menší, širší a strašně se bojí. V útulku nám nabalili osm pytlíčků s kozlíkem na uklidnění, ale kluci si toho moc nevšímali, zato my ostatní jsme s ním nasmradili celý byt. Roza syčí, hlavně na Aladinka, který už prošel celý byt, ale na Karpíka, který ještě neopustil ani jeden pokoj, moc nesyčí. Rozali je to jedno, Bubla a já se snažíme skamarádit, ale kluci zatím syčí a vrčí, ale už jsme na tom líp, než včera. A Jenny, ta se jich bojí! Už jsme zjistili, že Aladinkovo nejoblíbenější místo je kancelářská židle a Karpíčkovo postel. Žádné výraznější neshody s nima nejsou. Takže se s vámi loučím a zase příště!
Sdílejte! | O sdílení
Nejčtenější
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?