O různých způsobech likvidace

Život se dvěma ženskýma je peklo. Pořád se o něčem dohadujou. Většinou má pravdu Elsa, ale dvounohá to nechce uznat. Přitom se hádají o kočičích věcech, kterým dvounohá vůbec nemůže rozumět. Elsa je z její naivity většinou úplně perplex. Jako tuhle v pátek.

"Kočičky nečůrají do postele!" sdělovala dvounohá Else důrazným hlasem. Koukala na ni přitom svrchu a měla vztyčenej ukazovák, což je u ní znamení přicházející zábavy. Elsa na ni hleděla vytřeštěnýma očima, protože nemohla věřit, že dvounohá je schopná ignorovat očividné důkazy. "Neeeeee?!" podivovala se hlasitě, zatímco dvounohá významně natřásala počůranou peřinou, kterou měla v levé ruce.

"Nečůraji! To bych tě musela potrestat!" pokračovala dvounohá nelogicky. "Měěěě?!" podivila se Elsa. Dvounohá se snažila dodat svým argumentům na síle. Sklonila se k Else, Elsa se vymrštila jak čertík na pérkách, ve vzduchu udělala rychlej přemet a zmizela z dosahu.

Dvounohá brebentila ještě dál a svlíkala přitom peřinu z povlečení. Zdálo se mi zbytečné jen tak sedět v poličce, seskočil jsem proto na pohybující se peřinu a začal jsem na ní trochu řádit a trhat ji drápama. "Ještě ty mě zlob!" zakřičela dvounohá a jala se se mnou o peřinu přetahovat. Pěkně jsme si pohráli, dvounohá odnesla počůraný věci do pračky a začala povlíkat novou peřinu, na které ještě není napsáno "Elsička".

Se značkováním nezačala moje kočičí kámoška náhodou. Rozhodla se podepisovat si věci až poté, co do naší spořádané domácnosti začal docházet jistý dvounožec. Mně osobně jeho přítomnost nevadí, protože víc krmičů se vždycky hodí. Elsa má ale obavy, že se nám bude roztahovat na našich místečkách, a pro jistotu si podepisuje svůj majetek. Za svůj majetek přitom považuje úplně všechno, včetně dvounohý. Dvounohou její přízeň děsně těší a v poslední době se proto Else taky víc věnuje.

Vede s ní hlavně rozmanitý debaty o soužití různejch živočišnejch druhů, o hranicích teritoria a  taky o svých návštěvách u jistý zvířecí doktorky. Chodí k ní asi proto, že obyčejná psycholožka už byla na její problémy krátká. S doktorkou rozebírala svůj problém s Elsou tak dlouho, až se doktorka rozhodla ji důkladně vyšetřit. Bohužel se ale na nic nepřišlo, hlavně asi proto, že omylem vyšetřili Elsu a ne paničku. Přitom mně je úplně jasný, kdo z těch dvou potřebuje pomoct.

Když byla dvounohá o pár tisícovek lehčí a měla papír na to, že je Elsa zdravá jako řípa, rozhodla se postupovat psychologicky. Pořídila pro Elsu speciální sprej s kočičími feromony, kterej hodlala rozprašovat na různý místa v bytě. Zvířecí doktorka jí taky poradila, aby ho používala na došedšího dvounožce, prý kvůli nějaké eliminaci. Chvíli se zdálo, že to bude fungovat, protože po jeho použití dostali oba dvounozí takový záchvat kašle, že je to vážně málem eliminovalo.

Elsa měla z nového spreje opravdu velkou radost. Opravdu se po něm začala cítit sebejistěji a pohodlněji, jak doktorka prorokovala. Cítila se dokonce tak skvěle, že začala peřiny počůrávat s větší radostí a ani při dopadení při činu nejevila známky stresu. "Mě z toho klepne," těšila se dvounohá na konec svýho utrpení, ale nikdo ji neklepnul.

Já jsem měl z vůně taky radost, a dokonce se mi ještě zlepšila chuť k jídlu, takže jsem kromě přídělu granulí sežral i víčko od pixly, do které dvounohá granule ukrývá. Elsa zase v záchvatu nadšení rozcupovala krabici od bot, což dvounohý většinou nevadí, pokud přitom nedojdou k újmě boty. Boty k újmě sice nedošly, dvounohá ale usoudila, že nedojdou ani nikam jinam, dokud si nekoupí nové tkaničky místo těch uhryzaných.

Terapie kočičími feromony nám evidentně svědčila, dvounohý ale vůbec nepomohla. Stýskala si, že si příště pořídí jiná zvířátka, ale nakonec si pořídila něco úplně jiného.

S papírovou krabicí v náručí vešla do našeho bytu děsně odhodlaně. Nemohli jsme se s Elsou dočkat, až dárek rozbalí, a než se zula a umyla si ruce, měli už jsme ho napůl rozbalený. Elsa snaživě žvýkala karton a já jsem se cpal do krabice, abych zjistil, jestli se dá použít jako levhartí skrýš. Dala, ale nejdřív z ní dvounohá musela vytáhnout velkou bílou lahvičku, na niž se dívala takřka s nábožnou úctou. Prohlásila, že to je enzymatický likvidátor pachů, který zlikviduje veškeré Elsiny podpisy úplně na všem, takže nebudou vůbec cítit.

Elsu to strašně nadchlo. Přestala cupovat krabici a ihned zaujatě hopsla na lahvičku. Netrvalo to ani půl vteřiny a na věcičce se skvěl bezvadný nový pachový nápis "Elsino". Dvounohá ho chtěla postříkat likvidátorským sprejem, ale zjistila, že to jaksi nejde, když je nápis přímo na něm. Já jsem si tou dobou už spokojeně hověl v krabici a jednou tlapou útočil na Elsu, která se mi právě snažila můj nový domeček roztrhat na konfety. Dvounohá nás chvíli pozorovala a pak usoudila, že žádný likvidátor v domácnosti stejně nepotřebuje, protože dva likvidátory už má.

Sdílejte!  |  O sdílení

15 komentářů

Reklama
Reklama