Prý jsme ho uškrábali k smrti

My kocouři z druhého patra, se musíme přiznat, že jsme na Jirku hrdí. Proč? Zachránil totiž Mikiho. Založil mu i Zlatou knihu na Modrém kocouřovi, tady klik.

Miki se málem ocitl na ulici, protože jeho dvounožci se museli narychlo stěhovat a nevěděli, co s ním. Kolikrát zapomněli dát mu jídlo, vyčistit záchod, byl svědkem alkoholických nocí, domácího násilí atd. Teď bydlí Miki vedle v domě a má se dobře.

A protože jsme rádi, že je Jirka tak hodný, snažíme se ho vždy ráno, než jde do práce, zdržovat. Nechceme, aby odešel. Já si lehnu za dveře, Max mu vyskočí na ramena, někdy i hlavu, a snažíme se ho přesvědčit, aby se rozhodl a zůstal doma. Jirka je pak nucen odejít s Maxem na zádech do obýváku, naklonit se nad škrabadlo a Max seskočí.

Když jsme u toho škrabadla, opětovně musíme napravit příběh, který napsal na svém blogu. Pod názvem "Uškrábali ho k smrti" se snaží své čtenáře přesvědčit, že je chudák pod naší nadvládou. A že prý ho stojíme hodně peněz.

To není pravda. Když koupí vachrlaté škrabadlo, nemůže se divit, když ho párkrát pošimráme, že se rozpadne. Rychlovarná konvice spadla, protože ji Jirka postavil tak nešikovně na kuchyňskou linku, že se nemůže divit. A ještě se diví, když mu proškrábu botu. To by snad chtěl, abych se mu do ní vyčůral?


Max sedí na Jirkovi.


Bota kterou jsem proškrábal za jednu noc.


Trénování ležení.

Sdílejte!  |  O sdílení

12 komentářů

Reklama
Reklama