Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum4. února 2017  |  KočičákBublík  |  AutorAnessska  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 480 752x / 2x

Můj dosavadní život, mými slovy

Můj dosavadní život, mými slovy

Narodil jsem se v Jimlíně u Loun, u paničky, která se o mě mě moc špatně starala. Byl jsem jedna velká bleší dálnice a bydlel jsem se svými dvěma brášky a jednou sestřičkou v malé krabici od bot, v kůlně, daleko od lidí, kterých jsem se kvůli tomu bál, moje dvounožka říká, že jsem nebyl vůbec socializovaný. Bylo mi v té smradlavé krabici od bot se sourozenci dobře. Sestřičku si pak ale oblíbila babička, tak jsme v té krabici, která představovala můj domov, zůstali s bráškama sami, byli jsme kámoši, ale mně bylo moc horko, motala se mi hlava a vůbec jsem neměl chuť k jídlu, ale to nikoho nezajímalo. Bráškové mi všechno snědli a já byl čím dál slabší, potom jednou přišla ta nezodpovědná dvounožka, vzala krabici, položila jí před nějakou skupinku dvounožců a já poprvé spatřil denní světlo. Nebylo mi ani osm týdnů, ale moje nová dvounožka neměla žádné zkušenosti, takže si mě vzala. Našla si mě přes inzerát na internetu, kde bylo napsáno: nabízím čistotná a vymazlená koťátka, takže ji překvapilo, jak vypadáme. Bráška se lekl, vyskočil z bedny a schoval se za kolo náklaďáku, té mini-dvounožce se líbilo, jak je akční, a už byl v přepravce, já neměl dost síly, abych vyskočil, takže jsem byl diagnostikován jako klidný a mazlivý, teda spíš klidná a mazlivá, mysleli si, že jsem kočička - jak nedůstojné! Naposled jsem skrz mřížky zahlédl brášku, nejspíš nepřežil, stejně jako sestřička, často na ně vzpomínám...

Až když jsme byli ubytovaní v malém domečku na zahradě, všimli si moji noví dvounožci, že nejsem tak úplně v pořádku. Hned druhý den nás znovu naložili a odvezli někam pryč, říkali, že musíme k doktorovi. Potom si mě vzali domů, v létě kvůli mě pustili topení. Říkali, že mám ošklivou chřipku, skoro nikdo nevěřil, že to přežiju, ale moje dvounožka to nevzdávala. Injekční stříkačkou se mi každou chvíli vrtala v tlamičce a vstřikovala mi do ní něco vzdáleně připomínajícího maminky mlíčko, bylo to celkem dobré, teď už vím, že mi tím zachránila život. Vůbec jsem se o sebe nestaral, nevěděl jsem jak, maminka mě nestihla nic naučit. Dvounožka mě musela pokládat na záchůdek, jinak bych jenom kakal a čůral pod sebe, a musela mě otírat mokrým hadříkem. Já jsem jí ale pořád nedůvěřoval, každý den jsme jezdili na to zvláštní místo a mně bylo pořád líp, dokonce i blechy se přestěhovaly jinam. Bráška byl venku sám, muselo mu být smutno... Dvounožce ještě nedošlo, že jsem kocourek, pojmenovala mě Liminka a bráchu Ličík.

Po týdnu léčení už mi bylo dost dobře na to, abych se přestěhoval zpátky za Ličounem na zahradu, to bylo radosti! Dvounožci nám postavili nový brloh, bylo tam hezky čisto a vonělo to tam dřevem, ale dvounožci nám pořád nedůvěřovali, stejně jako my jim, a tak jsme tam byli pořád zavření. Bylo to docela dobré uvěznění, dvounožci nás každou chvíli navštěvovali, krmili nás a hladili, často si s námi hráli. Taky nás začal navštěvovat kocour od sousedů, Mourek. Říkal že když byl ještě koťátko, utekla mu maminka. Jeho dvounožka se o něj a jeho sourozence sice postarala, ale stejně z pěti sourozenců zbyl jenom on, dva sourozenci šli do Prahy, ale o to víc se s těmi ostatními spřátelil, jenomže se oba dva ztratili, a tak si z nás udělal takové náhradní brášky. To, co nás nenaučila maminka, nás naučil on, že čůrat se musí na záchůdek, často se mýt, při hře nebýt moc hrubí a vůbec všechno.

Když byl bráška dost silný, našel si škvíru ve dřevě a utekl, chtěl se jenom porozhlédnout, dvounožka to špatně pochopila a rozjelo se pátrání, po chvíli ho našli. Od té doby utekl ještě asi dvakrát. Dvounožka si konečně všimla, že nejsem žádná slečinka, i ten divný pán, z toho podivného místa, taky najednou záhadně přehodnotil svůj názor. Asi dva dny se chovala, jakože mě vůbec nezná. Snažila se dělat, že se nic neděje, ale bylo to pro ni těžké. Pak najednou přišla a začala mi říkat Bublino, později se z toho vyvinulo Bublíčku. Byl jsem rád, že už jsem pro ní kocourek, možná jsem jí i trochu začal důvěřovat...

Moje dvounožka taky pořád ještě doufala, že se rozmňoukám - nerozmňoukal, ta chřipka mi nějak zdeformovala hlasivky, ani vrnět neumím! Jednou jsem to zkoušel a dvounožka mě málem odvezla k veterináři, myslela si, že nemůžu dýchat, a pak mi řekla, ať už to nedělám, že mě má ráda i tak, i němého, tak jsem s tím přestal... Pomalu nás s Ličounem začali pouštět na zahradu, a pak nás už vůbec nezavírali.

Teď už jsem velký, je mi devět měsíců a jsem moc rád, že jsem skončil zrovna u našich, mám svojí dvounožku moc rád a bezhlavě jí důvěřuji, taky jsem rád, že mám brášku a Mourka, teď už jsme všichni velcí kocouři, bavíme se o velkých věcech... Občas se sice popereme, ale jenom ze srandy, jsme prostě nejlepší kámoši a jedna velká parta...



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







12 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

JaGa
KocouřákJaGa  Datum7. února 2017 22:32

Bublino, přejeme už jenom samé krásné dny ať se ti vymažou smutné vzpomínky. Jsi fešák a zůstaň věrný MK.

micouša
Kocouřákmicouša  Datum7. února 2017 9:45

Chjo, některým individuím, se snad ani nedá říkat lidi - ale hlavně že to s tebou dobře dopadlo a máte s bráškou nový šťastný domov.

snoopy
Kocouřáksnoopy  Datum6. února 2017 20:28

Bublíku, tvůj deníček má velice těžký a smutný začátek. Měl jsi aj s bráškou veliké štěstí, že se vás ujala dvounohá s laskavým srdcem . Přeju ti spokojený život s bráškou, Mourkem a dvounohými.

Čikyn
KočičákČikyn  Datum5. února 2017 20:04

Tak ty jsi taky utekl lopatě!Vítej mezi námi,co jsme měli to štěstí:-)

evelinas
Kocouřákevelinas  Datum5. února 2017 19:15

Bublík,mali ste s bráškom velké štastie,že si ta zobrali dobrí dvojnožci.Nemajú to všetky kočičky.Držíme ti tlapičky aby si si dobrý domov už len užíval.

Oliver z Mokropes
KočičákOliver z Mokropes  Datum5. února 2017 16:05

toś měl asi stejný štěstí jak já... tak si gratujme :)

Reda
KocouřákReda  Datum5. února 2017 14:42

Start do života jsi neměl moc hezký, ale teď už bude jenom dobře :-)

Máša
KocouřákMáša  Datum5. února 2017 13:35

To je moc dobře,že jsi našel tak hodné dvounožce, ať jste spolu hooodně dlouho :-))

Ája0804
KocouřákÁja0804  Datum5. února 2017 10:02

Jsme moc rádi, že to pro Tebe dobře dopadlo. Měl jsi, na rozdíl od mnoha ostatních, velké štěstí, že se tě ujali hodní dvounožci. Jsi krásný kocourek a doufáme, že brzy drápneš další deníček:-)))

Maud
KocouřákMaud  Datum5. února 2017 8:53

jsi krásný kocourek, teď už máš domov a hodné dvounožce!

katyp50
Kocouřákkatyp50  Datum5. února 2017 8:49

To je smutně veselé povídání. Jak někdo může tak ublížit malým tvorečkům, kteří potřebují domov, lásku.... Jsem tak ráda, že to všechno už našel.

Karla z Končin
KocouřákKarla z Končin  Datum5. února 2017 8:13

Prý čistotná a vymazlená, je mi z toho nanic. Ale jsem šťastná, že teď už máš skvělý domov :-)

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Nejčtenější

1
RSS kanály (13x)
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top