Jak jsem se sprchovala

Miouk ve spolek.

Jak už jsem předminule konstatovala (v závorce v předposledním odstavci), ve starém doupěti jsme měli vanu, u které se dalo ležet na pračce, a pozorovat DNŽ, jak na sebe pouští vodu. V novém doupěti je pračka zapaspartovaná do kuchyňské linky a v koupelně je místo vany jakási podivná konstrukce, do které se DNŽ celá zavírá. Pravidelně číhám venku, abych hned, jak pak otevře, nakukovala dovnitř a občas tam strčila tlapičku, i když v době, kdy je tam ještě voda, tam moc nelezu. Ovšem zjistila jsem, že když to trochu oschne, tak to tam docela příjemně chladí, a tudíž následně hojně zařízení okupuju, avšak na rozdíl od DNŽ se tam nezašupuju tak, aby na mě nebylo z venku vidět. Jelikož se tam DNŽ zavírá pravidelně, přestože ve starém doupěti se přede mnou takto neukrývala, pojala jsem podezření, zda tam náááhodou nevyvádí něco, co by její kočička nerada viděla. Tudíž jsem se rozhodla, že prozkoumám, co tam tak tajného činí.

Jednoho dne, kdy se DNŽ připotácela z práce a následné přepravy MHD rozpáleným velkoměstem tak utahaná, že sotva vnímala, jsem se tedy tichoučce a nenápadňoučce za jejími patami vplížila dovnitř tak, aby si mě nevšimla. A co ono se vám nenastalo, zase zašoupla tak, že nebyla škvírka ven, a spustila sprchu. Jala jsem se ječet. Lekla se tak, že se málem majzla hlavou o strop a měla co dělat, aby sebou následně nepráskla a navíc mě ještě nezalehla. Když se trochu vzpamatovala, tak zjistila, že přesto, že na mě cáká voda a já ječím, tak jinak vlastně nijak moc nevyvádím, a nesnažím se dostat ven ani šplhem po stěnách, ani šplhem po ní, což jí, jak se zdálo, skutečně velmi překvapilo. Vypnula tedy vodu, trošku mně vyždímala kožíšek a pustila mě ven. Následně se tam zase zašoupla, patrně ze zbabělé obavy, že jsem v šoku a až si uvědomím, co se vlastně stalo, tak jí patřičně ztrestám.

Setrvala tedy nějakou dobu uvnitř, a pak opatrně vykoukla ven. Když zjistila, že tam není připraven vytasený kočičí dráp, opovážila se i vylézt. Venku pak přišla na to, že ležím u prahu z koupelny do předsíně, takže dokonce ani nemokřím plovoucí podlahu, a spokojeně si čistím kožíšek. Trošku mě tedy ještě vysušila froté osuškou a říkala si, že vyčká, jak se nadále budu ke sprchovému koutu chovat. Já jsem ji ovšem opět překvapila a normálně se do něj chodím chladit dál, i když tedy už dávám pozor, abych se tam s ní nezavřela, dokud neusoudím, že by se mi zase zachtělo trošku se zráchat.

Závěrem bych ovšem ještě ráda dopodotkla, že můj projev při sprchování sice při přepisování DNŽ označila za jekot, ale to by mě fakt zajímalo, jak chce říkat tomu svému „mááááám vodu rááááád-a, tjůvadůvadůůů, a proto si, tjůvaduvadu, na jejíííííí chlad, tjůvadůvááádůůůůů, tu, zvykáááááááám“, co při čachtání vyluzuje ona – slyšet jí pes baskervilskej, tak stáhne ocas, zježí chlupy a při útěku předběhne geparda.

Sdílejte!  |  O sdílení

18 komentářů

Reklama
Reklama