30. srpna 2005  |  Zuzanka  |  1 025 480 647x / 2x

Už mám svoje "doma"!

Přeji krásný slunečný den všem,

ty moje už slunečné jsou, i když právě sluníčko nesvítí. Ale mám konečně svůj domov, a i když mě v útulkovém depozitu měli rádi, doma je doma... A Vám by se taky nelíbilo strávit ze svých šesti let věku tak zhruba půlku v útulku a depozitu. Nikdo mě nechtěl. Jsem totiž moc plachá, a taky mám občas nějaké hormonální problémy... no, jako každá ženská, co?

No ale to už je všechno dávno za mnou. Koncem června mě moje útulková teta Eva vzala do přepravky, naložila do auta, a někam mě odvezla. Do takového malého bytečku... A tady teď bydlím.

Byteček je malý, ale je tady úžasný zasíťovaný balkon! Jenomže - ona tam už bydlela černobílá Petra. A ta mně nemá ráda :o(( Syčí na mě, seká po mně packou, nic mi nechce dovolit. Já jsem si ze začátku taky nic nedovolovala, nejdřív jsem se schovávala pod regálem v chodbě a potom ve skříni. Ale moje nová maminka mě pořád vytahovala a tvrdila mi, že prej je hodná. No, mazlit umí docela fajn, ale stejně jí moc nevěřím.

Týden po mně přišel černý kocourek, Mikešek. Ten mě sice pořád pronásleduje, asi se mu líbím :-) Ten není takový strašpytel jako já, neschovává se, a když se mu něco nelíbí, syčí, kouše a seká packou. Ale já jsem jiná, já jsem jemná dáma!

No, dneska už tady bydlím dva měsíce. Už nespím ve skříni ani v pelíšku pod stolem, ale na gauči nebo v posteli. V posteli s člověkem jenom občas, ona si to tam pořád hlídá Petra. Mazlit se nechám jenom když já chci, ale pomalinku, potichounku - no, získávají si mě prostě přes ten žvanec, no ;o))

Mějte se tu všichni moc krásně a doufám, že se najde více lidí kteří dají domov opuštěným kočičkám jako jsem já!

Sdílejte!  |  O sdílení

Roni  18. srpna 2007 17:17

To je hrůza - DVA ROKY v útulku? To jsem měl štěstí, vymňoukal jsem se z něho již za 18 dní... Panička měla vyhlídnutou mladou kočičku,ale ta byla plachá a utekla zpátky do kotce. Tak jsem ječel tak, že jsem prostě nemohl býti přehlédnut-tedy přeslechnut...taky mi pomohlo zranění na nožičce, dvounožkyně se slitovala a nechala mě vypustit ven. A já hned - ŠUP jí do tašky, co ležela na zemi. A byl jsem její ;-)))
Mikuláš