A jsem tady zase

Chtěl bych na začátek říci, že manželka opatrovatele neustále provokovala řečmi, musíme ho vrátit, nedá pokoj našim kočkám, nemůžou se vyspat a podobné blbosti, já však vím, jak na to, u opatrovatele si to žehlím téměř každý den.

Začnu od konce, v noci jsem na něj jemně skočil a začal mu pořádně umývat bradu jazykem, aby nešel do práce špinavý. Když se mu to znelíbilo, tak jsem přešel na ruce, nevím, proč si je myje méně často, jak uznám za vhodné. Mytí nevydržel dlouho a raději se šel oholit, ať z něj mají radost i v práci.

Den předtím jsem mu pomáhal čistit kolo, zajímal mě hlavně řetěz a přehazovačka, nejméně čisté části kola, potom mě zaujal vysavač, teplovzdušný ventilátor a taky kosačka na trávu. Nevím, proč se tady déle bydlící Akita vždy schová na nejzazší místo, technika to je moje, i dalšího spolubydlícího Drsoně.

Ženské plemeno patří do kuchyně, tak se jí ani nedivím, že se často promenáduje na kuchyňské lince. Už jsem si našel fintu, jak s ní začít zápasit. Vyzkoušel jsem to na Drsoňovi a ono to funguje. Dělám, jakože je myji - oči, uši a najednou je držím pod krkem. Samozřejmě jemně, abych jim neublížil. Musím si zvyknout na to, že jsou to kočky domácí a navíc na této adrese déle bydlící a opatrovatelka zápas ani běhy na střední tratě (krátká je kuchyň, střední kuchyň a pokoj a dlouhá je zahrada, ale ta přijde, až když běháme intenzivně) nemá ráda.

Abych nezapomněl, ráno jsme měli o5 návštěvu, Izidora alias Maxíka, hádaly se o něj dvě opatrovatelky, a tak zatím chodí k nám se ohřát a nakrmit. Sedneme si všichni 4 do řady, opatrovatel nás volá jménem a my si chodíme pro protekční sousta kuřecího masa nebo šunky, ta nám chutná nejvíc, bohužel je to jen chuťovka :-D

Sdílejte!  |  O sdílení

10 komentářů

Reklama
Reklama